Malé katastrofy

Filmy ala "Dogma" majú jeden problém: ak vás nezaujme námet a dej, tak je to stratený čas. Nemôžete sa kochať ani formálnymi výbojmi, ani hereckými výkonmi. Toto je problém aj tohto filmu. Neukazuje ani mimoriadnu situáciu ani neprináša nový pohľad na bežné problémy. Záver, v ktorom podnikateľ odmieta ísť do ďalšej zákazky, aby mal viac voľného času a jedna zo sestier sa ospravedlňuje za svoje podozrenie mi pripadne taký "televízno-inscenačný". (10.09.2006)

O tom, že život utvárajú predovšetkým rôzne maličkosti. Problémy tak môžeme nazvať aj "drobnými nehodami", ktoré treba riešiť a vyriešiť, pričom našťastie každá takáto maličkosť má nejaké to riešenie. Až na jeden jediný veľký problém, a tým je smrť... Celkom slušne spracovaná rodinná a vzťahová dráma na pozadí tragédie, v ktorej je spúšťačom týchto drobných nehôd jedno obyčajné nepochopenie a neschopnosť riešiť si v prvom rade svoje vlastné problémy (starší súrodenci). Ešte šťastie, že tu bol múdry otec rodiny. 75/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (27.02.2016)

Pokud bych to měl hodnotit jako "dogmafilm", protože s manifestem Dogma má tento film mnoho společného, musím dát jen tři, protože například s Rodinnou oslavou se to nedá srovnat, ale při srovnání s většinou evropské produkce posledních let (nemluvě o Americe) by si zasloužil i čtyři hvězdičky. Film se zkládá ze čtyřech příběhů čtyř sourozenců a jenich otce po smrti matky, načež se všechny spojí v společný happy end - to mi možná trochu vadilo. Ale jinak je film nadprůměr, rychlé střihy a nápaditá režie vás nenechají odlepit oči od plátna (obrazovky). (26.06.2005)

"Ano, můžeme mluvit o drobných nehodách, ale ne o smrti." Po delší době opět moc hezký film a samozřejmě z mého oblíbeného Dánska. Dozvíte se ne jen, jak rozdělat rychle hlávkový salát, nebo jak napsat haiku báseň, ale také proniknete do jedné dánské rodiny s jejich v úvozovkách drobnými nehodami. Velmi citlivě natočený příběh o komplikovaných vztazích a nepochopení, kde se navíc každý z protagonistů pere sám se sebou a svými emocemi. Celkově na mě film působil přirozeně a uvěřitelně, až na (s nadsázkou) zeleninovou oblohu na rakvi:D a trochu jemnější závěr. To je ale jen malinká černá tečka, která není vůbec podstatná a tentokrát opravdu moc nechybělo do plné pětky. (22.10.2014)

„Johne, sněz si to!“ - „Nikdo tu nemá smysl pro humor. Co bych si bez tebe sakra počal?“ - „Umřel bys hlady.“ Jenže život má poněkud zvrácenější smysl pro humor…Na celovečerní režijní debut Annette K. Olsen jsem se dost těšil, protože o pouhé 2 roky mladším snímkem Do tvých rukou mě svého času silně nadchla. Bohužel však bylo cítit, že v Drobných nehodách se tvůrkyně teprve hledala. Měla sice už cit pro výběr protagonistů, protože postavy nejsou vůbec špatné (některé vyloženě zaujmou), problém ovšem vidím ve výběru tématu i přístupu k němu. Dramata jednotlivých členů rodiny totiž publikum nijak zvlášť neoslní, nevytáhnou z něj ty potřebné emoce. Režisérka se vydala natolik bezpečnou cestou, až se jí podařilo stvořit veskrze průměrnou podívanou. Ta sice nenudí, ale také nijak zvlášť nezabaví. Jde o řadovou dánskou tragikomedii, která nabízí pár vtipných míst, jinak je spíš vážnější. Vidím to na čistý průměr. „Tati, ne! Živočišný tuk je nejhorší!“ - „Nech tátu, ať si sní ten svůj tuk.“ - „Trocha tuku neuškodí.“  (02.03.2024)