Moonlight

Jestli se tomuto filmu nedá něco upřít, tak skutečnost, že Barry Jenkins je hodně šikovný režisér, který si k sobě přibral neméně šikovného kameramana Jamese Laxtona. A i když tato šikovnost jde ruku v ruce s herci, kteří tu nehrají vůbec špatné, největší problém mám hlavně s tématem, který ne, že by nebyl nezajímavý, ale zajímal mě spíše čistě z oskarového hlediska. Osobně totiž hodně těžce vnímám životní osud mladého Chirona, který se nachází ve společnosti, která jde totálně mimo mě. Ve filmu nerozumím nikomu a sleduju samotného Chirona, který se těžce vyjadřuje a spíše to všechno sleduje jako kdyby z nějakého povzdálí. Zřejmě asi vnímá, že to, co se kolem něj děje, není úplně ideální, ale sám s tím nedokáže nic udělat, takže se snaží aklimatizovat, ale i přesto si udělat svůj vlastní úsudek. Zvláštní film, dobře natočený, ale mně hrozně nepřístupný. Těžce se mi hledala jakákoliv emoce, které bych se mohl byť jen chytit. (14.02.2017)

Zkrocené ghetto. Chápu všechny, kteří tenhle film odsoudí, neboť ten levicově liberální aktivismus, ba čirá ideologie z toho jen čiší...do kteréhož kontextu pak patří i udělení Oskara, dřív stačilo natočit drama o rasové segregaci či historický exkurz do období otrokářské minulosti Spojených států, dnes už to nestačí, dnes musí být hrdinové nejen z černošské menšiny, ale ještě navíc i z gay komunity a sociálního dna společnosti, z prostředí narkomanů - jakási menšinová triáda - rasová, sexuální i sociální. Už chybí jenom transgender osoba, pedofilie a zoofilie, nebo jakým směrem to dál půjde... Na druhou stranu je Moonlight skutečně dobrý film, výborně promyšlený, natočený i zahraný, jemný a zároveň syrový. Jen ta umělecká kamera mne občas dost rušila, té kinetiky a výkyvů bylo místy až příliš... PS: Mnohem lepší a především ideologicky nijak nepotřísněné drama z amerického černošského ghetta nabízí tento rok Kecky debutujícího Justina Tippinga... (28.02.2017)

Netradiční námět černošského filmu, který ale nějak zvlášť neohromí. První dvě části filmu jsou o něco zajímavější než ta třetí. S finální drastickou změnou postavy na "50 Centa" jsem se moc nesrovnal a bohužel i příběh přestal být časem zajímavý a jakoby bez nápadu. Je to ale dobře zahrané a životní příběh Chirona působí hodně skutečně. Psychologická stránka filmu je totiž zpracovaná na jedničku. Z mého pohledu ale děj začal v druhé polovině pokulhávat a těch lepších momentů ubývalo. Šlo z toho asi vymáčknout víc, protože herecky to opravdu nemá chybu. (09.02.2017)

Křehký a citlivý film o ránách dospívání a nelehkém vylézání z pevností, které si sami kolem sebe proti té bolesti stavíme, což platí pro všechny bez ohledu na etnickou či sexuální identitu. Jenže pro některé jednotlivce je to ještě náročnější a bolestivější právě kvůli okolí. Prostředí afroamerické komunity v chudých čtvrtích v žádném případě není v tomto ohledu výlučné, ale rozhodně je výmluvné právě pro to, co v ohledu maskulinních vzorů chování a rolí vídáme kdekoli jinde na světě. Barry Jenkins ve svém vynikajícím scénáři rozvádí téma osobní identity skrze tři časové roviny i tři jména hlavního hrdiny, která si příznačně nikdy nezvolil sám, ale současně se s nimi zkouší sžít. Ani jedno z nich ale jeho nevystihuje a o to drásavější je pak finální napětí, jestli dokáže odpovědět na otázku, kdo je. "Moonlight" je jeden z mála filmů, které si tu problematickou cenu Oscar za Nejlepší film vskutku zaslouží, protože neodráží nějaké dobové trendy, kampaně či politiku, ale představuje jeden z ideálů kinematografie - osobní a osobité dílo, které díky perfektnímu využití celého spektra výrazových prostředků od herectví přes narativní strukturu po formální postupy destilované z rozmanitých vzorů (tady přiznaně např. Wong Kar-Wai a Hou Hsiao-hsien) rezonuje hluboko v nás a vede nás ke katarzi týkající se témat osobních i obecně lidských. A vedle toho nás vystaví ohromnému náporu emocí, byť je většinu času skrývá pod povrchem. (03.05.2020)

Neakademický oscarový vítěz se ostatním kandidátům vymyká zejména nesevřeným prostorem vyprávění a moderní filmovou režií, která správně balancuje na hranici srozumitelného mainstreamového snímku a neuchopitelné prchavosti známé z umělecké kinematografie. Univerzální příběh o životě zcela bez klišé. (17.03.2018)