Scenár:
J. A. HolmanHudba:
Otakar JeremiášHrajú:
František Smolík, Marie Ptáková, Ladislav Boháč, Vladimír Šmeral, Jarmila Beránková, Václav Trégl, Jiří Plachý st., František Vnouček, Vítězslav Boček (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve Škodových závodech, kde se v roce 1914 horečně zbrojí, pracuje dílovedoucí Kalina, otec mladíků Pavla a Jana. Pavel je přívržencem monarchie, Jan naopak hájí myšlenku naší národní samostatnosti. Těsně před mobilizací uteče Jan do Ruska, kde se přidá ke skupině dobrovolníků-legionářů "Česká družina", bojujících proti rakousko-uherské monarchii. Pavel narukuje do rakouské armády. Bratři se znovu setkávají až v červenci 1917 v bitvě u ukrajinského Zborova, která znamenala úspěšný průlom rakousko-uherské fronty. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Prvorepublikový monumentální film to neměl snadné. Tam, kde chtěl triumfovat a strhávat, zpravidla nudil a otrávil - především před svým dobovým premiérovým publikem. Jsou čestné v ýjimky, které jen potvrzují toto nepříliš povzbudivé pravidlo (JÍZDNÍ HLÍDKA, ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, BÍLÁ NEMOC). ZBOROV stojí na pomezí této problémové křižovatky prvorepublikové národní kinematografie. Výhrady vznášené k dobovému filmovému řemeslu jsou na místě, pokud nepřekračují rámec osobního diváckého pocitu, na který má každý své nezadatelné právo. Podstatnější je, že přesně zachycuje zrod, motivaci i sociální zázemí našich legionářů, jejich dělnickorolnický i živnostenský základ s nemalým vkladem české inteligence (Štěpánek, Kopta, Kratochvíl, Medek, Pavlů, Moravec či Moravcové). A tlumočí city a pocity, které upadly do zapomenutí. Reflexe tohoto filmu na tomto fóru zachycují právě tento moment. Moment odcizení historické paměti, které ve všech svých formách naší polistopadové skutečnosti tolik škodí. A abych zůstal práv skutečné kvalitě tohoto filmu, nemohu neupozornit, že dalším pokračováním v této řadě jsou monumentální filmy druhého exilového odboje a třetí republiky (VĚRNI ZŮSTANEME či REVOLUČNÍ ROK 1848, z nichž vyrůstá mj. Vávrova husitská trilogie a posléze filmy šedesátých let; jejich společným jmenovatelem je tíhnutí k uměleckému dokumentu). ZBOROV tak dnes víc vypovídá o našich deziderátech než o kvalitách svých tvůrců. V každém případě nám předkládá ne příliš povzbudivou bilanci. ()
Wikipedie praví: ˇBitva u Zborova (1.–2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy a první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.ˇ A na počest těchto jednotek už v roce 1938 vznikl tento snímek obsahující všechny oslavné atributy válečného žánru, který tak bojovníkům vzdává holt. Příběh obsahuje osudy různých postav končící právě v oné bitvě, která po filmové stránce vyniká i dnes. Rekonstrukce bitvy je po technické stránce prostě dokonalá. Vlivem politického vývoje v době vzniku to snímek neměl jednoduché, ale myšlenka byla zachována a to je hlavní. Jedná se o film, který by si jistojistě zasloužil, jak se hollywoodskou hantýrkou říká, remake, ale kdo by to dnes tak dokonale, ne-li lépe, natočil, zahrál a hlavně zaplatil, že? ()
Důvod vzniku je zcela jasný. V jeho kontextu je pochopitelný i patos, který se filmem táhne jako smrad od výcvikového střediska tchořů. Co je méně pochopitelné, jsou trapné pokusy o ruštinu, která především z úst hocha hledajícího otce zní jako výsměch. Valnou většinu filmu se vedou řeči o politice, válčí se jen poskrovnu. Ale když už se začne válčit, jsou scény z bojiště zpracovány bez kompromisů. Bojové scény předběhly svoji dobu minimálně o tři dekády, co do opulentnosti mohou směle konkurovat sovětským válečným eposům. ()
Mnohým trocha vadí, že sú tu Rusi vykresľovaní v príliš obdivnom svetle, no v tej dobe to do veľkej miery tak aj myslím bolo. Slovanské krajiny mali k sebe blízko, Rusi prišli na pomoc Srbsku, postupne získavali územia v Halíči a tak sa niet čomu diviť. O Zborove som prvýkrát niečo zistil, keď som našiel doma odznak, kde boli roky 1917 a 1937, následne som ho stratil v Budapešti, no keď som zistil, že existuje k tejto udalosti aj film, tak už to moju zvedavosť potom, čo som sa dočítal na wikipédii, nemohlo zastaviť. Film je rozťahaný, nemal som ho v najlepšej kvalite, nie je nejak detailne popisujúci vtedajšie dianie, ale za to je to hrdinský film o oslobodzovaní spod útlaku. Na danú dobu úplne bežný film, s hereckými výkonmi, ktoré vyzerali, že protagonisti sa do svojich postáv ozaj vžili. ()
Slavné okamžiky historie si je třeba připomínat, i proto je Zborov důležitý, i když jistě ne úplně dokonalý film. Škoda jen, že se nedočkal uvedení do kin v původní verzi, že následkem doby přišel zásah cenzorů... bez něj by to celé bylo jistě ještě zajímavější. Přesto toho zbylo mnoho, slušně napsané postavy, ukázka života v oné době a samozřejmě též jejich problémů a touhy po samostatnosti. Příběh je v úvodu spíše komorní, zabývá se především jednou rodinou a bratry v ní. Postupem času ale postavy přibývají a vše graduje na frontě, kde se dočkáme snad té nejsilnější scény filmu... otec a syn, každý na jiné straně, zajetí a soud. Další silnou je potom ta závěrečná, očekávaná bitva... skvostně natočeno, vůbec na dobu vzniku. U Zborova jsem si zavzpomínal i na mé oblíbené Povstalce, také proto mu odpustím těch několik podivných "náhod". 70% ()
Galéria (3)
Fotka © Nationalfilm
Zaujímavosti (4)
- Filmovanie prebiehalo v Miloviciach a na vtedajšej Podkarpatskej Rusi. (dyfur)
- Záměr připomenout hraným filmem jeden ze symbolů boje o naši národní svébytnost a státnost měl významnou oficiální podporu - zejména jako morální povzbuzení Československé armády. Premiéra filmu se měla konat 28. října 1938. V souvislosti s politickým vývojem se realizace protáhla a film se dostal do kin až v lednu 1939 ve značně okleštěné a pomnichovským poměrům přizpůsobené verzi. I tak byl diváky v těchto pohnutých dobách nadšeně přijímán. (Zdroj: Česká televize)
- Natáčelo se i v Plzni. (M.B)
Reklama