Poslední bohém

V roce 1931 se Saša Rašilov dostal na pomyslný vrchol ve dvojici filmů úzce spojených s Jaroslavem Haškem a jeho nejslavnějším hrdinou Švejkem. Po sérii větších či menších rolích v němém filmu se snad mohlo krátce zdát, že jeho cesta novým médiem bude epochálnější, přesto po "Haškově roce s tváří Rašilova" bylo možné si Sašu na větším prostoru užít už jen v dalších čtyřech filmech - v Pod jednou střechou, v Přijdu hned, v Rodinných trampotách oficiála Tříšky a v Divotvorném klobouku. Což není věru mnoho, Saša jako představitel hlavních úloh se s filmovým médiem míjel až do své smrti, ačkoli patřil mezi generaci nadšených průkopníků. Jeho doménou zůstala činohra ND, kde působil od dob Hilarových. A čím tedy zaujme Poslední bohém? Jako studie proměny Haška v jeho vlastního literárního hrdinu. Rašilov si skrze svou postavu prochází několika výraznými proměnami od bohémského spisovatele, který není schopen uživit vlastní dítě a předstírá před ním, že je jeho pouhým strýčkem, zároveň dokáže ale pobavit celou putyku vlastním zpěvným repertoirem, stává se vynikajícím fabulátorem a cirkusákem... když tu udeří povinnost narukovat. Raritní je též výrazná role herce z Burianova divadla Jana Richtera a počátky rozkošné salónní herečky Trudy Grosslichtové, jejíž postava vychovatelky zde tvoří ideální mostek mezi Haškem revolucionářem a Haškem bohémem, který přeci jenom potřebuje nějaký ten příjem, a je tedy možné přijmout z pozice spisovatele na dlažbě i místo v "lepší společnosti" - ovšem v takové, ve které je hlavou rodiny stará generálová s tváří Anny Švarcové, což by na každý pád vyprovokovalo k revoluci každého. (17.11.2014)

Viděl jsem ho po delší době - a po delší době se tento film, který se rozhodně nemůže nazývat biografií, dá koukat. Překvapí nás mladistvý vzhled Saši Rašilova - vždyť mu tehdy bylo pouhých 40 let, není to ještě tak výzrálá role jako v Přijdu hned nebo Rodinných trampotách, ale už je to Rašilov se svým typickým herectvím plným neobyčejného citu, naplněný člověčenstvím v tom nejlepším smyslu slova. Truda skutečně byla milá herečka, zajímavou roli dostal Jan Richter, takříkajíc na tělo, protože jemu se alkohol stal snad osudným. Na rok 1931 slušný film. (19.08.2020)

Na svete je spousta zahad a jedna z nich je, jak tento film mohlo hodnotit (videt) pouze 77 uzivatelu? To, ze ma tak nizke hodnoceni, radeji nebudu komentovat... Sasa Rasilov mi v roli Jaroslava Haska otevrel novy prostor, bavil me v kazdem okamziku, uzasny vykon. Ostatni herci take vyborni-Havel, Pistek, Svarcova a kocka Grosslichtova. Film je slozen z nekolika epizod, ktere na sebe sice ne vzdy plynule navazuji, o to vice jsou vsak vtipne. Pro me osobne jeden z nejhumornejsich filmu v historii nasi kinematografie. To, ze je jakymsi medailonem a pohledem do zivota naseho, dost mozna nejvyznamnejsiho spisovatele je jen bonus navic. Nadherny film, vubec jsem v nej takovy klenot necekal, o to vice mam z nej radost! "Vyplatte panu Haskovi 10 zlatych! ...A neni to moc? Tak malo..."-------- "Tak te buh a dokud ti to nedam, tak to mas u me"... (20.08.2015)

Nejsem si zcela jist, zda by zrovna tohle ztvárnění Jaroslav Hašek ocenil. Sledujeme Haška jako bohéma, která si života sice užívat umí, ale ne tolik, aby dokázal uživit vlastní dítě. Přitom se mu dlouho nedaří ani jako spisovateli, dluží kam se podívá a co se peněz týče, moc na ně nehledí. Jakmile mu přijde příkaz narukovat, můžeme pozorovat možný vznik Švejka. Saša Rašilov st. byl výborný, celkově šlo ale o pár příhod ze života spisovatele, které nám o něm moc neřeknou, spíše leccos napoví. (22.01.2024)

Ne, tohle opravdu na Osadu nemá, nejsou zde žádní šlechetní trampové s velkým poprsím, hadi v krabičkách, čeky na nábytek ani syrečky z Alžíru. Aĺe zase se naučíme, jak se dělá humor na pozadí malovaných kulis, krásné baráčky v pozadí, jako by je kreslilo malé dítě. Ano, chvílemi bych chtěl být ptáčkem, jako paní jenerálová a uletět pryč, jenže mě vždycky uzemní Saša Rašilov svoji dobře mířenou slovní cihlou ( o záchvatech řevu ze sedadla po pravici ani nemluvím). Nakonec je z toho všeho bez invence natočená splácanina všeho možného, ať už jde o prvky komické, romantické nebo jakékoliv jiné. Innemann se rozhodně neřídil pravidlem protřepat, nemíchat, ale spíš smíchat a rozmixovat. Takže se jen rozhodnout, jestli tu kaši zhltnu, nebo nechám ležet na talíři. Nakonec bude nejlepší odflusnout si jako ona těžkotonážní matrona, neřešit to a pokrmům podle podobných receptů se radši zdaleka vyhýbat. (29.09.2008)