Likvidátor

David Winters se z uznávaného tanečního choreografa v osmdesátkách transformoval do relativně úspěšného brakového producenta, přičemž jeho firma Action International Pictures, kterou založil spolu s trashovým fantastou Davidem A. Priorem, zásobovala světový videotrh náležitě lacinými rychlokvaškovými žánrovkami. V devadesátkách se trh proměňoval a v rámci konkurenceschopnosti se Winters s Priorem pokusili své bijáky opepřit výraznými castingy. "Codename: Silencer" vznikal podle Priorova námětu v koprodukci Wintersovy nové produkční firmy West Side Studios a japonského giganta Toei Video Company. Jeden z předních hráčů asijského video trhu si v krátkém období poloviny devadesátek zkusil několik koprodukcí s americkými žánrovými společnostmi, aby si zajistil exkluzivní americké akčňáky šité na míru japonskému publiku. Stejně jako předchozí projekty s jinými americkými společnostmi "Distant Justice" (1992) a "New York Undercover Cop" (1993) také "Codename: Silencer" stavěl na kombinaci známých amerických tváří s japonskými akčními hvězdami. Zdejšímu skvostně pokleslému castingu vévodí Sonny Chiba coby dokonalý zabiják, jenž za asistence Brigitte Nielsen likviduje členy detektivního sboru ztvárněné zbývajícími jmény z úvodních titulků. Díky finanční spoluúčasti Toei Video se tento biják vyznačuje o poznání kompetentnější režií a produkcí oproti obvykle marné úrovni titulů zaštítěných Davidem Wintersem (včetně konceptem spřízněného "Souboje policajtů", který lákal na přítomnost Pamely Anderson). Zásadně ale snímku podráží nohy přeplácaný a současně nedotažený scénář. Při tom vlastně koncept nabízí potenciálně nápaditou kombinaci policejního thrilleru a buddy bijáku se slasherem, kde je identita zabijáka od začátku známá. Jednotlivé likvidace policajtů profesionálním vrahounem oscilují mezi akčními atrakcemi a hororovými torturami, jenže marný scénář zapříčiňuje, že kvůli permanentnímu vršení nových postav a jalových zvratů celé vyprávění rychle upadá do repetitivní nudy. Patlalské finále s bitkou na palubě tramvaje uhánějící rychlostí 10 km/h vstříc cisterně s benzínem, která jako na potvoru projíždí centem New Orleans, sice představuje veselé povyražení, ale už nezachrání tento uondaný a generický VHS drek. (14.02.2021)

Cover s hořící tramvají a Brigitte Nielsen s uzinou nemá chybu, to samé nabušené béčkové obsazení (konkrétně pro Daviho mám slabost). Taky by se našlo pár pěkných záběrů a líbil se mi i ten blbě exponovaný twist na konci. Jenže mě to celé příšerně nudilo a závěrečná trapná bitka v tramvaji a její ještě trapněji zflikovaná exploze, kvůli které jediné jsem vydržel až do konce, mě dorazily. Distribuce u nás - Omega Film. (28.10.2007)

Nízkorozpočtový akčný thriller sa nemôže popýšiť ani nejakým rozvetveným príbehom, ani omračujúcimi efektmi či vyšperkovanými súbojmi. Skôr naopak, zápletka je prostá a hlupučká, policajná jednotka veľmi rýchlo prichádza o svojich členov, na svedomí to zabijak Makoto, ktorého niekto z dotyčných škaredo dobehol. A to je priestor pre legendárneho Sonnyho Čibu, aby dokázal, že sa ani v 55tke nerozpakuje nakopať zopár zadkov. Charizmatický herec má svoj protipól v policajtovi Eddie Cookovi (ďalší charizmatik - Robert Davi), ktorý by ho rád zastavil skôr ako mu jeho jednotka vykape úplne. K tomu si treba pripočítať krátkodobý výskyt Jan-Michael Vincenta a dlhodobejší bývalej pani Stallone, Brigitte Nielsen (herectvo jednoznačne nepatrí medzi prednosti tejto dámy, ale každému musí byť jasné, vďaka akým prednostiam sa tou pani S. stala). Nudný, vizuálne nie príliš atraktívny príbeh tak zachraňuje niekoľko zaujímavejších scén - prvá hneď v úvode - príprava a realizácia atentátu, naháňačka za Makotom či scéna v električke. Chýba však tomu jednoznačne dynamickejšia réžia a lepší strih. A tak je tu film, ktorý síce diváka vyslovene neotrávi, ale u väčšiny nejakú tu pachuť v ústach zanechá... (18.03.2017)