Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Josef KumokHrajú:
Hugo Haas, Arno Velecký, Antonie Nedošinská, Lída Baarová, Ladislav Pešek, Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Marie Grossová, Jaroslav Marvan (viac)Obsahy(1)
Docent Jakub Johánek se těšil na dědictví po strýci a předem ho s přáteli oslavoval, aniž by věděl, jaké poklady vlastně může očekávat. Trochu přehnal množství skleniček a druhý den se probudil s dokonalým oknem. Mučí ho kocovina, a do toho ještě přichází domovnice s prohlášením, že včera připravil její dceru o věneček - docenta tedy čeká urychlená svatba. Jakub sice po dívce už dlouho pokukuje, nyní má však docela jiné starosti. Vyhledal ho totiž jakýsi povaleč, který tvrdí, že na vlastní oči viděl, jak Johánek v noci zapálil stoh. Pokud nedostane tučné výkupné, půjde ho udat... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Slavínský nikdy příliš nehazardoval a exkluzivní smlouva s berlínskou UFOU dávala tušit, že Okénko bude v jeho tvůrčích rukou lahůdkou. Byla to svým způsobem sázka na jistotu, protože stejnojmenná divadelní hra Olgy Scheinpflugové plná ironických narážek a pošklebků slavila úspěch již na prknech pražského Národního divadla. Hugo Haas se v ní převtělil se svým typickým humorem i nadhledem do role roztržitého vědátora, starého mládence, který když přebere, je z toho ostuda málem až nadosmrti. A protože má kolem sebe ty, kteří vědí, jak toho okamžitě využít ve svůj prospěch, je o legraci postaráno. Slavínský do svého filmu převzal jak Haase, tak vynikající Antonii Nedošinskou, jejíž Dynybylka je nádherným exemplářem člověka, kterého pohání neutuchající touha po tom, co v jejích očích vypadá spravedlivě, a Scheinpflugovou nahradil vycházející hvězdou českého filmového nebe, spanilou Lídou Baarovou. A přestože film by občas potřeboval říznější tempo a zkušeného střihače, který by si hravě poradil s přebývajícími minutami, není důvod nad Slavínského Okénkem ohrnovat nos. Protože Hugo Haas je fenomén s nadčasovým potenciálem. Jen si povážej, tak mladá a už je modlářka. – Co? Modlářka?! – No, vědí, vona dělá tydlencty módely klobouků. ()
Stopáží přetažená fraška, kde vynikne Haasova schopnost uplést z hovna bič a zachránit jinak nanicovatou veselohru a naopak Baarové neschopnost zahrát naivní husičku. Nedošinská v roli přespříliš srdečné matinky či Marvan jako policejní rada odvedli svůj klasický standard, tam nic. Potěšil pak už jen Ladislav Pešek v evidentně první významnější roli a jeho nesmělý studentík je rozhodně velkou přízdobou. Doslova šokující jsou pak narážky na homosexualitu, které bych v československém filmu v roce 1933 opravdu nečekal. (Poslechni, proč ty sis ještě vlastně nenašel dívku? Nejsi ty náhodou.... Na našem přátelství by to samozřejmě nic nezměnilo. ... Ale, tak! Já mám rád ženy, ale ony se mi smějí.) ()
Film měl vskutku nelehký osud. Už při premiéře se proti němu zdvihla vlna nevole, a to od: a) sklenářů (Haas se svým životním stylem neměl problémy vyrábět okna v jakémkoli množství a jakékoli velikosti, takže by řemeslníci přicházeli o práci, což bylo zejména v době probíhající světové hospodářské krize krajně nezodpovědné) b) od mravnostních spolků a církve (Haas a Baarová sní o pevném obejmutí, škrcení a tahání za vlasy, tedy o praktikách blížících se k BDSM spíš než k poctivé a jediné přípustné misionářské poloze) c) Jaroslava Foglara (Struna nazval Speergera (nebo obráceně) "volem" - a tak poprvé tato nadávka pronikla na filmové plátno). No a po válce se zase ocitl v trezoru kvůli Baarové. Zajímavost: Baarová se po válce snažila vyhnout potrestání za svůj prohřešek s Goebbelsem, tvrdila, že v dobách svého styku s tímto německým nadsamcem s kobylí nohou byla nepříčetná. Argumentovala právě tímto filmem, že přeci žádná normální žena by po románku s okouzlujícím a naprosto neodolatelným Haasem by se nemohla zamilovat do tvora stojícího tak hluboko pod ním. Soud jí to ale neuvěřil, což upřímně řečeno moc nechápu. ()
Každý začátek je těžký a tak je třeba brát i začátky Slavínského. Natočit komedii není jen o zápletce, ale také o tempu, svižnosti a eleganci. A v tom to skřípe. Romantický cajdák o nešikovném profesorovi a jednom opilcově "okénku", které způsobí nečekané komplikace, ale samozřejmě vše dobře dopadne. Vše by skutečně dobře dopadlo, jen kdyby film nebyl tak strašlivě dlouhý. Tempo je velmi pomalé, děj běží tak pomalu, že jsem měl mnohokrát chuť vykřiknout, ať už se ten Haas sakra vymáčne. Nakonec jsem se dotrpěl k happy endu, i když jsem od toho v půlce chtěl odejít. Ještě, že tam byl ten Marvan...50% ()
"Co Vy, pane docente, kdy se budete ženit?" "Nemaje nevěst, ani pokdy, na sňatek jsem zatím pomýšlet nemohl..." Extrémně nesmělý, citově nedobytný a ten nejsilnější obraz spravedlnosti zosobňující ("O ten kriminál jsem, bohužel, přišel, no...") profesor, který nadává pouze sám sobě do zrcadla a kterému může konkurovat jen jeho student, jenž vypadá, že se při každé další větě doslova rozplyne, se v rámci oslavy neznámého dědictví odebéře na večírek, který mu obrátí život vzhůru nohama. Klasická romance s výborným humorem i herectvím, ve které jsem schopen vstřebat i Lídu Baarovou. Jinak Haas bez konkurence, stejně tak Nedošinská a kdo jiný zde může hrát policejního radu než pan Marvan. I při své délce povedené ve všech směrech. Zaujalo mne, že v titulcích je má oblíbená Helena Bušová uvedena ještě jako Buschova. ()
Reklama