Le Cinéma de papa

Yvese Roberta jsem dlouho vnímal především jako zajímavého režiséra, příp. scenáristu, ale poslední dobou s překvapením zjišťuji, že byl i neméně vynikajícím hercem a tady musím před jeho výkonem smeknout ještě víc, než ve Špatném synovi. Skoro až neuvěřitelné, kolik nejrůznějších poloh tady dokázal Robert v takové obyčejné roli tatínka vystřídat, už třeba jen během rodinných dialogů, a zaujmout během filmu naplno jak svéráznými komickými výstupy v obyváku, tak stejně třeba dlouhým uzemňujícím mlčenlivým pohledem s protichodnými emocemi v sobě během psaní dopisu. K tomu nám ještě milý Yves se svou postavou prochází napříč značným časovým úsekem a poté, co se tatínek stává i příležitostním hercem, také Robert svůj civilní projev v charakterní roli úspěšně kombinuje s předstíranou hrou (a často i ve stejných situacích mezi otcem a synem, které jsou tu ztvárněné opakovaně, jen podruhé již s komickou nadsázkou navrch). Vždycky mám radost a bývám fascinován, když mám to štěstí ve filmu takhle sledovat, jak hrají opravdoví velikáni... a tento film ještě mimo to dokáže být stejně silný i ve všech ostatních ohledech. Citlivě vyprávěný příběh v sobě rozehranou vzájemnou lásku v rodině působivě kombinuje i s vnitřní láskou obou tvůrců (a zároveň hlavních postav) k filmu, ale v první řadě jeho poselství spočívá v síle těch základních lidských a mezilidských hodnot. Tátovo kino mi bylo od pánů Berriho a Roberta opravdu nádherným pohlazením... [95%] (21.11.2021)

Židovský mladík hledá svou cestu v Paříži 60.let  a váhá, zda náledovat otce v kožešnictví, anebo se dát k filmu....Tradiční komická rodinná sága ze života. (30.03.2023)