Vojnové hry

Aneb než hrát hru s nulovým součtem, tak si raději zahrát šachy. Nejedno srdce mezinárodního vztahaře nebo politologa zaplesalo, když zavřelo obě oči nad debilním scénářem a hereckými výkony a vůbec celkovou kýčovitostí naivního díla, které je dnes mimořádně pasé, pokud tohle překousnete a necháte se unášet jen pointou, bude se vám to docela líbit. (16.02.2011)

V roce 1983 to musela byt urcite bomba a musim priznat, ze i po 25 letech tento film ma svoji atmosferu a je urcitym zpusobem stale vyjimecny. Sice z neho dycha atmosfera studene valky mezi USA a Sovety az moc okate, ale i to se mu da odpustit, stejne jako do oci bijici moralizovani. Mam proste pro tento film svou slabost a tak musim dat 4* ac jsem lehce na vazkach. A pro ty, kteri by si chteli zahrat hru, ktera je inspirovana prave touto simulaci, ktera bezela na konci filmu, necht si zahraje DEFCON, pri jehoz hrani zazijete stejne sklicujici atmosferu, kterou zazivali i hlavni hrdinove, kdyz ocekavali dopad prvni jaderne rakety... (19.02.2008)

Tenhle film jsem viděla coby malé pískle v rámci nedělního bloku hraných disneyovek a kdo ví proč mi nikdy nevypadla z hlavy scéna hraní piškvorek. Bohužel mi vypadl z hlavy ale název filmu, takže jsem se k němu dostala po mnoha mnoha letech pěknou oklikou (více o té srdceryvné události najdete v deníčku). I po letech film baví a i po letech je aktuální téma, které řeší, a to že technologie jsou sice fajn, ale nejlepším počitačem zůstává lidský mozek (bohužel ne u všech) a že válka je hra, kterou můžete vyhrát pouze v případě, že s ní ani nezačnete. Navíc pohled na mladinkého roztomilého Matta Brodericka je srandovní, vtipy i po letech fungují, prostě za 4. (18.04.2018)

Takový předTerminátor. K Válečným hrám jsem se dostal díky Moviezone a jsem za to rád. Je rozhodně zajímavé sledovat tehdejší vize apokalypsy a hlavně jejich výpočetní techniku plnou čudlíků a světýlek blikající tak rychle, jak je situace vážná. Osobně bych si dokázal představit ještě temnější feeling bez té mladičkosti v podobě Brodericka a té holky, nebo dokonce nějaký špatný konec, ale dobrý. Filmů o počítači chtějící zničit svět není nikdy dost. (01.08.2018)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)