Osudové ženy

No jako viděl jsem už lecos, ale toto je fakt mazec! První polovina je prostě o dvou chlapech, kteří si potřebují odpočinout od ženských a utečou na vesnici. Je to nesmírně zábavné a vtipné, sice absurdní, ale dokonale výstižné. Ti dva pánové (Marielle a Rochefort) si to navíc opravdu užívají.Klidu však nemohou nikdy dosáhnout, jelikož ženy si právo na sex a povinnost sexovat nedají vzít. Vypukne válka. To už je druhá část, kde už člověk nestačí valit bulvy, trochu na téma Sexmise řekl bych. Rozhodně podnět k zamyšlení, co vlastně muž a žena od života čeká kolem té čtyřicítky...85% (11.07.2014)

Celé je to takové trochu ulepené (pocitově) a slepené (narativně). Přesto je tam dost výborných scén a hlášek ("Znáš Prousta, ne? Já jsem se za celý život nedostal dál než ke Swannově lásce, vždy když jsem večer otevřel čtvrtou kapitolu, přišla manželka a řekla zhasni...a to pořád dokola celých 20 let!"). A taky mě překvapilo, respektive zklamalo, že to, s čím Trier machruje v roce 2014, tedy detailem vagíny přes celou obrazovku v nepornofilmu se slavnými herci, měl Blier už roku 1976 a ten záběr je navíc delší...a ještě k tomu hned v první scéně filmu! Podivná je ale skladba scén, zejména když je dvojice mužů na venkově, elipsy dosahují absurdních rozměrů - jeden záběr za denního světla a hned na to je noc a tak několikrát za sebou. To podporuje domněnku, že první byl velmi okleštěný nápad, který Blier postupně lehce obalil povědenějšími a slabšími výplňovými scénami. V závěru se Calmos bohužel zvrhává už do příliš křečovité a zejména úporně doslovné roviny a celá poslední třetina už dnes působí jako přežitek. Přes veškerou otevřenost to každopádně není ani z desetiny tak dobré jako Ferreriho Velká žranice, kterou se Blier podle mého inspiroval - mám Bliera docela rád zejména za Otčíma, ale Ferreri je jen jeden. 70% (18.12.2014)

Milé dámy, tak jsme dostaly od Bertranda pěkně nakopáno. Nejhorší na tom je, že v mnohém má pravdu, ženské chtějí toho svého vlastnit. Tedy valná většina žen. A muži jsou zbabělci, tedy valná většina z nich, aby se tomu dokázali bránit. Calmos rozhodně není pro jeptišky, jedná o se velmi odvážný film i na dnešní mnohem méně prudérní dobu. Vytkla bych absenci hutnější a nosné myšlenky, mnohé scénky byly uměle natahovány, až pozbyly na vtipnosti. Škoda, že tatínek pana režiséra dostal tak malou roli, ale evidentně jej trápily zdravotní problémy. Delerue opětovně spáchal výbornou hudbu, která dokázala resuscitovat mnohé bezživotné scény. (23.09.2012)

Odvážná komedie pohrávající si s myšlenkou, že ženy jsou nymfomanky a muži pouze jejich oběti. Chtějí mít klid, dělat jednoduché věci a kvalitně jíst. Žena je v tom brzdí a vyčítá každý krok. Musí utéci nebo založit protestní pochod. Vzpoura mužů vůči ženám, které se nenechají okrást o svojí manželskou povinnost. Vtipné, satirické a bez debat velice obnažující. (17.01.2012)

Calmos je typickou komedii z dílny Betranda Bliera, z níž mám úplně stejné dojmy, jako i z mnohem mladších (byť formálně odlišně pojatých) režisérových Kotlet: hodně mě baví ústřední herci i ten absurdní humor vnášející do dění choulostivá témata ve věci vztahů mužů k ženám posunutý do volné morálky bez hranic a zároveň mi ten výborný dojem hodně kazí několik vulgárních vtipů za hranicí vkusu, pár šílených sexuálních scén a zvláště vyústění, které je mnohem více provokující, než jakkoliv úderné či vtipné. O 6 let dříve natočil ve Francii provokativní komedii s výrazně sexuálním tématem i Jean-Pierre Mocky, přičemž na ten jeho L'Etalon jsem si několikrát během tohoto filmu také vzpomněl a může být i příkladem, že když se chce, lze něco podobného zvládnout i bez jediné explicitní obscénnosti před kamerou, což si ale Blier většinou neodpustí... a pokud náhodou si můj komentář přeložil a zrovna ho čte, dokážu si představit, jak dnes již 82-letý mistr Blier celou radostí slintá, že jeho málem 50 let starý film dokáže pořád tolik provokovat. :o) No já u Calmos minimálně z takových 70% slintal radostí taky, díky úžasné herecké dvojce volně putujících pánů Mariella a Rocheforta, díky vtipným dialogům, krásné atmosféře podbarvenou poetickým ústředním hudebním motivem a řadě vynikajících scén (mezi nimiž dojde i na osobité umělecké obrazy imaginární války nebo revolučních pochodů). Vlastně bych byl schopen Blierovi odpustit i pár obscénních vtípků, které šly mimo mě, a v případě jiného vyústění dokázal možná vypálit této absurdní pěší pánské jízdě s velkou žranicí napříč krajinou i plnou palbu, ale v posledních 20ti minutách s přesunem do ženské nemocnice si to Blier hodně pokazil, posunul humor do trapných krajností (a bohužel už nepřidal vedle toho ani žádnou myšlenku), že i ty 4 hvězdičky z mé strany za vše skvělé v tomto filmu jsou už hodně na hraně. Ale zase je to Blier, který se nepodbízí, jede si svůj styl (což je mi i přes výhrady pořád sympatické) a opět se mu jednou povedlo natočit originální komedii, kterou jsem si z větší části užil a 3* bych viděl jako podhodnocení. [75%] (05.01.2022)