Čarodějky ze Salemu

"Čarodějnice a ďáblové žijí jen v našich myslích..." Když se sejde zajímavý námět s výjimečnými tvůrci a zdařilým hereckým obsazením, může se konat mimořádný zážitek i navzdory četnému stáří snímku v kombinaci s 2,5-hodinovou stopáží. První třetina Čarodějek ze Salemu byla možná vyloženě rozjezdová, ale již v ní tvůrci dokázali hutně představit život v daném prostředí a historické éře, vykresat atmosféru ze silných dobových reálií, představit pozadí klíčových událostí a rozehrát prvotní konflikt. Historické drama vycházející z reálných skutečnosti zde navrch rozvíjí nejeden motiv (čarodějnictví, posedlost ďáblem, kult voodoo), jenž byl později zpopularizován ve filmech žánru horroru, k němuž se tematikou a více scénami Čarodějky lehce přibližují. Starosta městečka Barges (tedy Raymond Rouleau :o)) uměl vytvořit silnou atmosférou, v níž postupně sílí ponurost a děj s ní naprosto přirozeně přechází i do nejedné vypjaté psycho scény. U některých z nich by současní režiséři "artových" horrorů mohli klidně zírat se závistí, jak silně a nenuceně to jde, třeba ve scéně, kdy Mylène Demongeot poprvé propadá hysterickému záchvatu z údajného střetu s čarodějnictvím, zatímco kolem ní se roztáčí davové šílenství s reakcemi v podobě dalších postupných vypjatých pokřiků přítomných občanů. Středověk, náboženství a víra v nadpřirozeno, šílenství a fanatismus, provinění, pomsta, krutost... a fenomenální Yves Montand v poloze, v jaké jsem ho snad ještě neviděl, přes lehkou počáteční živočíšnost zatrpklý a zkleslý. Otakar Vávra si v Kladivu na čarodějnice o 12 let později troufl na drsnější a explicitnější scény, ale původní Čarodějky ze Salemu ho u mě malinko porazily (díky atmosféře a také, že výstavba děje mi zde navzdory delší stopáži nepřipadala časem cyklicky repetitivní). [90%] (16.07.2024)

Temný příběh podle skutečné události. Vesnice je ovládána despotickou církví a pod její pevnou rukou se odehrává příběh zanedbávaného manžela, jeho ambiciózní milenky a nepříliš vstřícné manželky. Nejen v ději, ale i ve tvářích hlavních hrdinů je možno krásně číst celou tragédii, která se v Salemu koncem 17. století odehrála. (01.06.2013)

Puritánske šialenstvo zasiahlo aj do života rebelantského sedliaka, keď jeho rodinu zasiahla honba na čarodejnice. Despotická cirkev si aj takýmto sposobom upevňovala svoju moc. Salemská dráma začala obyčajnou sexuálnou frustráciou, keď sedliakova žena odmietala svojho muža a ten chcel nájsť potešenie v náručí slúžky. Obaja boli pristihnutí a slúžka prepustená. Jej pomsta bola veľmi rýchla... Film podľa skutočnej udalosti napísaný dramatikom Arthurom Millerom má v sebe vśetky znaky úspešného projektu, hoci sa nemožem zbaviť dojmu, že skúsenejší režisér by vyťažil viac. Herecké obsadenie je však na vysokej úrovni, snímku velí duo Signoret a Montand, avšak za zmienku stojí aj výborná mladućká Demongeot. Štvrtý komentár. (13.08.2017)

Neviem, či zo strany Francúzska a NDR to mala byť takáto téma kritikou amerického náboženského fanatizmu, ale príbeh honu na čarodejnice je spracovaný zaujímavo a emočne silno. Montand ako jednoduchý americký farmár bojujúci s pomstou, krivým obvinením a tiež náboženským fanatizmom ma milo prekvapil. Aj keď na druhú stranu, občasné filozofovanie, hlavne smerom k záveru nepôsobí dvakrát vierohodne, keďže ide bežných ľudí ledva zvládajúcich čítanie a písanie. Z dnešného pohľadu je tiež ťažké uveriť, že inkvizičný súd uverí viac deťom a tínedžerkam vidiacim duchov, žltých vtákov a všeliakých potvory než obvineným dospelákom, ktorí nič podobne nevidia. (29.04.2023)

Film o čarodějnických procesech v Americe. Skvěle zahraný Yvesem Montandem, Simon Signoretovou a Myléne Demongeotovou, všichni tři za své role dostali ceny za herecký výkon v Karlových Varech v roce 1957. Scénář Sartre a Aymé, kamera Renoir, co víc si přát. Ještě dodám, že Vávrovo Kladivo na čarodějnice, bylo o dost drsnější. (04.03.2018)