Samba

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. (22.05.2020)

No, spíš bych to viděl na valčík... Takové to točení se po place bez cíle a jen s občasou otočkou. Hlavně nešlápnout nikomu na nohu! Postrádá to lehkost a upřímnost Nedotknutelných, i když se to Einaudi snažil zakrýt použitím stejných hudebních motivů. Neříkám, že některé taneční kroky nestojí za podívanou, ale bohužel utopené v balastu je může člověk "proklimbnout". Příště bude lepší, když se Nakache a Toledano místo nošení trik pro štěstí, budou věnovat scénaři a režii. Nic naplat, ani Omar ani Charlotte celý snímek neutáhnou, ač se hodně snaží... (17.05.2015)

Možná několikrát provařený příběh o těžkých časech přistěhovalců opět v jiné podobě, takže nic nového pod sluncem, uzavřeme to a tečka. Kdyby nebylo Charlotte a Omara, tak půjde úplně do kopru. Tak v mém případě ani omylem, protože jestli mám hodnotit srdcem a psát o svých pocitech, né jako odborná recenzentka filmových produktů. V mém případě jedu na úplně jiné vlně. Já tam viděla tolik osvěžujících kapek rosy v podobě něhy, jemnosti, lásky, radosti a třeba i tance, které splývaly s těmi smutnějšími kapkami v podobě smutku, nejistoty, chvění a strachu a to všechno podkreslené úžasně laděnou muzikou, že jsem po tomhle filmu chvilku seděla v zamyšlení nad tím, jaký je tenhle svět. Co dobrého každý den přináší, ale současně nám hází klacky, ne..... klády pod nohy. Jak se s tím lidé vypořádávají? Každý nějak jinak.....možná jste to tam také tak vnímali jako já.......... (12.11.2016)

Intouchables uctívám a doporučuji všem z řad nefilmových přátel a ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl zklamaný, ten film je prostě esenciálně geniální. A proto jsme byl hrozně zklamaný z Nepoužitelných a proto jsem se oprávněně hrozně bál Samby. Protože Omar Sy je démon, Pierre Richard nebo Louis de Funes své doby. Vůbec se to nebojím napsat, protože když dostane prostor na skopičiny předvádí je ve velkém stylu a moc vtipném. Další věc které jsem se bál, že to bude pro-imigrační nebo naopak proti-imigrační agitka. Protože mne všichni tihle sluníčkoví lidé, co by si doma nejradši ubytovali 10 uprchlíků a kripto fašisti, co jim vadí každý trochu opálený, serou zhruba tak stejně. Tohle se naštěstí nekloní ani na jednu stranu a hlavního ho hrdinu to prostě vrhá do situace, která je na hovno a moc se neřeší kdo za to může nebo jestli je to dobře nebo špatně. Omarův Samba je dobro-srdečný blázen, co se snaží přežít s trím co má a tak nějak omylem se u toho zamiluje. Zklamaný z toho nejsem, ale dvakrát mi nesedla kombinace dramatu, komedie a romance, tohle mohl Nakache s Toledanem namíchat daleko lépe. Neznám Coulinovu předlohu, ale skoro bych měl pocit, že se v jádre jedná o hutné drama o přistěhovalcích, které přepsali na míru Omary Sye. Ale přes všechny ty výtky je to hrozně fajn. Obsazení parádní, hudba krásná, bavil jsem se. Krásná i Charlotte Gainsbourg, nejsem MUDr. Uzel, ale po Nymfomance začínám mít celkem představu o jejích sexuálních preferencích. *:D* spokojených 7/10 (23.06.2015)

Ale tak nebudem sa tu čertiť nad tým aké skvelé, obetavé a citlivé úradníčky majú vo Francúzsku, alebo, že hlavná hrdinka mi pripomínala viac kobylu, než ženskú samičku, aspoň pokiaľ sa jej úsmevu týka. Faktom je, že príbeh je trochu klišovitý gýč, ale mne predsa len sadol. Zrejme by som podľa niektorých tunajších stoikov a tvrdých chlapov mala navštíviť psychiatra, alebo sa nad svojou povrchnou, prázdnou a jednoduchou dušičkou aspoň vážne zamyslieť. No tentokrát budem hodnotiť len podľa dojmu, ktorý vo mne film zanechal a rozverne mu naparím štyri hviezdy, pretože občas je lepšie nechať sa len tak uniesť bez toho, aby som sa hnidopišsky vŕtala v uveriteľnosti každého detailu, alebo si neuroticky ohrýzala nehty nad tým, čo si o mne budú miestni géniovia myslieť. Po troch dvanásť hodinových smenách v nemocnici, kde som sa po krk vymáchala v sračkách, moči a krvi, mi tento film proste, jednoducho zdvihol náladu a pobavil ma. Viac som snáď od filmu v danú chvíľu ani neočakávala. (30.07.2015)