Susuz Yaz
Dry Summer
Réžia:
Metin ErksanKamera:
Ali UğurHudba:
Fecri EbcioğluHrajú:
Ulvi Dogan, Erol Taş, Hülya Koçyiğit, Yavuz Yalınkılıç, Ercan Yazgan, Niyazi Er, Zeki Tüney, Hakkı Haktan, Adnan Uygur, Hamit Türker, Alaettin AltiokObsahy(1)
Nezapomenutelný film, který se pravidelně objevuje v anketách o nejlepších deset tureckých filmů, vznikl jako adaptace povídky Necati Cumalıho. Mistrovské dílo režiséra Metina Erksana získalo jako vůbec první turecký film významné mezinárodní ocenění: v roce 1964 vyhrálo Zlatého medvěda na Berlinale. Suché léto, příběh z venkova, který čerpá svoji dramatičnost z boje o vodu a zemi, reprezentuje v turecké kinematografii jeden z nejpůsobivějších zápasů mezi dobrem a zlem. Jeho protagonisty jsou bratři Osman a Hasan. Chtivý Osman ohradí pramen vyvěrající na jejich pozemku hrázemi, aby tak zabránil obyvatelům vesnice v přístupu k vodě. Jeho poctivý bratr se s ním kvůli tomu dostane do sporu. Hasan se ve své dobrotě dokonce přizná k vraždě, kterou ve skutečnosti spáchal jeho bratr. Je za to odsouzen do vězení. Po návratu se dozví, že Osman zneužil jeho nepřítomnosti k tomu, aby svedl jeho manželku. Spravedlivý hněv musí nutně vést k bratrovražednému zápasu. Jeden z nejlepších příkladů společenského realismu v tureckém filmu z šedesátých let se nevyhýbá ani zobrazení erotiky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Voda se mění v krev a ta v rtuť. "Starozákonní příběh, který by si muslimové mohli vložit do svého koránu. Příběh o dvou bratrech a krásné Bahar unikl dokonce i Shakespearovi. Skvělá režisérská práce se spoustou vydařených scén (jako příklad budiž "dojení krávy"). ()
Měl jsem chuť Hasana vyliskat za to zásadní rozhodnutí, které učinil snad naprosto zaslepený, nebo nenapravitelně naivní... Postavy jsou v Susuz Yaz každopádně vylíčeny až příliš schematicky, jako jasně čitelní zástupci různých vlastností, byť v jiných ohledech film nijak přepjatý ani "hyperrealistický" není. Vlastně je to taková umírněnější a méně emotivní obdoba sociálně-kritických indických filmů ze stejné doby. A protože jsme v Turecku, dočkáme se samozřejmě vydařené kamery i pěkných žen (resp. ženy) :) ()
Film, který musíte vidět z Tureocké filmografie! ()
Zásadní dílo tureckého režiséra Metina Erksana znamenalo průlom na mezinárodním poli, když v soutěži Berlinale získalo před snímky Satjádžita Ráje, Šóhei Imamury, nebo též Clauda Lelouche či Carlose Saury Zlatého medvěda, což se později podařilo až v r. 2010 Medu Semiha Kaplanoğlua. "Věčný" příběh sváru postupně nabývající parametrů (antické) tragédie vrcholí v obou oddílech až westernově, akčně ztvárněnými přestřelkami, respektive bratrovražedným bojem, přitom prvotní malicherný spor o vodu, jíž odmítá ostatním rolníkům ve vsi poskytnout starší, rázný a sebestředný, bratr Osman, se stává pramenem nešťastného soutoku událostí, poznamenání a bublajícího napětí nečekaně a nezadržitelně. Mladší bratr Hasan, jenž na sebe bere neprávem vinu za zastřeleného vesničana a putuje za mříže (než jej vysvobodí všeobecná amnestie), trpí za svou nerozhodnou podřízenost vůči tvrdohlavému bratrovi, největší útrapy však tímto přináší své mladé, krásné manželce Bahar, jíž přivedl do společného domu, ve kterém musí nyní odolávat chtíči a záměrům zbylého, nadřízeného spolubydlícího. Trest je připraven pro každého z trojice, nicméně bratrem utopený (v "jeho" osudové nádrži) Osman putuje v koncové pasáži nehybně úzkým korytem do údolí, stejně jako sevřenými uličkami vesnice procházel v úvodní sekvenci v sedle oslíka za doprovodu jinak skvěle, napínavě pracující hudby. Díky dostupné digitálně restaurované verzi zaujímá černobílý snímek i obrazovým ztvárněním, z něhož ční odvážné pohyby-kotrmelce kamery upadlé do trávy v momentě emočního otřesu s Bahařiným světem vinou zlé (avšak falešné) zvěsti o smrti milého. ()
Zlatý Medvěd ()
Galéria (2)
Reklama