Ruy Blas

Francouzský historický film z prostředí španělského dvora a v něm v titulní dvojroli zbojníka i šlechtice můj oblíbený herec a romantický hrdina Jean Marais, který se pro takové role snad narodil. Přidejme k tomu, že byl natočen podle dramatu Victora Huga, scénář napsal Jean Cocteau a Jeana Maraise nadaboval Miroslav Moravec a je vymalováno. V tomto dobrodružném příběhu s dobrou i když pouze černobílou výpravou a slušnými hereckými výkony, půjde nejen o lásku, odvahu a čest, ale i o intriky a pomstu. Kouzlo romantiky i šermířských soubojů sice poznamenal čas, ale pamětníci na hrdiny svého mládí nezapomínají. (17.03.2016)

Historický kousek s JM mi přinesl lehké zklamání, vždyť námět hned v úvodu vyzrazující tajemství dvojníků (těchto příběhů, pokud jsou inteligentní, se asi nikdy nenabažím) sliboval mnohé. Jenomže místo soustředění se na dobrodružství proradného lapky a jeho studovaného obrazu se děj stočil na španělský královský dvůr mezi královniny poradce. Postavičky tu dost připomínaly figurky z české císařskopekařské dvojkomedie, královna sama byla dosti nezajímavá. Pochválit musím skvělý starý dabing (Miroslav Moravec v dvojroli) a docela uhlazenou až sandálovsky působící čb výpravu. (07.09.2013)

Člověk si toho filmu hned začne víc vážit, když ví, že natáčení scény s přeplaváním divoké řeky bezmála stálo hlavního představitele život. J.Maraisovi se občas jeho zvyk nenechat se v žádné situaci zastupovat kaskadérem nevyplatil, ale nám se i po šesti desítkách let vyplatí přenést se do časů, kdy čest a odvaha nebyly prázdnými pojmy. (21.07.2007)

Tady byl Jean Marais na prahu své pozdní kariery "akčního hrdiny" a i když pak natočil "rytíren" spoustu a jak jsem psala při hodnocení HRBÁČE, to je ten správný kult, Ruy Blas byl shodou okolností první film s Jeanem Maraisem, který jsem kdy viděla (a jak tady někdo píše, bylo to - ó hrůzo - v roce 1977). A na to se nezapomíná! (05.04.2011)

Asi nejoblíbenější příběh mého mládí. Ač se za dvacet let leccos změní a někdejší kouzlo nepřekonatelnosti je již to tam, poněvadž během těch let se do mé, kdysi tolik romantické, duše prodrala dostatečná dávka cynismu, má mi příběh o lásce, ctižádosti, slabém králi a totálním chaosu v zemi (zde konkrétně ve Španělsku konce 17. století) natočený podle novely Victora Huga, stále co říci. Přesto, že už dnes vím, že dáma, která říká „nikdy“, myslí možná, protože, říká-li ano není dáma… Lehce bych vytkla to, že ta proměna chudého studenta Ruy Blase ve španělského granda dona Cesara proběhla příliš rychle a snad až příliš úžasně, ona ta část role předního španělského šlechtice byla pro Maraise jako stvořená, i když nádherně vypadal ve všech (spíš třech než dvou, které to podle mě byly skutečně, protože to vlastně byla taková dvojrole ve třech různých polohách). Cesta pro protěž byla opravdu velmi působivá a ceremonie na španělském dvoře byly pěkně otravné, tedy jinak řečeno, krom té drobné výtky, vše jak má být... (26.08.2012)