Blíže k Měsíci

Film, který přesně neví, co vlastně chce být. Jestli zábavnou historií anebo místy až absurdním zpodobněním skutečnosti, anebo jen nudnou historkou o tom, že se tenkrát něco stalo. Nedaří se mu ani jedno, ale je poznat, že zde snaha byla. Jen to prostě nevyšlo a není to dost ujeté na to, aby to fungovalo. (26.10.2015)

Keby to nebolo podľa skutočnosti, pojal by som podozrenie, že rejžo pravdepodobne niečo užil. Škoda, že som to nezohnal v originálnom znení, ale len eng dub... (12.11.2019)

Krásně absurdní, stejně jako zdejší hodnocení. 52%, vážně lidi?? Snímek jsem sehnala v původním znění a pouze s anglickými titulky, ale užila jsem si ho do poslední chvíle, taky absurdní. Pět přátel, kteří za druhé světové války byli hrdinové odboje, jsou nyní socialistickou společností vytlačeni na její okraj. Při oslavě čtyřicátých narozenin jednoho z nich tedy padne zásadní dotaz: opravdu se chceš dožít oslavy padesátin? V téhle zemi, kde dnes znamená včera (nebo tak nějak)? Proč tedy neudělat něco šíleného, co nedává smysl, o čem se bude mluvit a co popíchne orgány tam nahoře (tamty, kteří tvrdí, že zločin se páchá pouze na západě)? Od začátku do konce je to čiročirá nádhera, ukázka toho, jak se život MUSÍ užívat a zábava a smích vydolovat, i kdyby na chleba nebylo. Postavy krásně své (křižující se vyšetřovatel sto bodou!), herci na jedničku (Vera Farmiga a Mark Strong obzvlášť), není co řešit [cha, o dvě procenta jsem to zvedla!] (15.11.2017)

Letošní vítěz rumunských filmových cen zklamává jako trapná a neumětelská nápodoba tvorby Quentina Tarantina. Už zápletka navnadí svojí příbuzností k Hanebným panchartům: Skupina vězněných židů je nucena znovu přehrát průběh svého úspěšného heistu, který předtím rovněž maskovala inscenovaným filmovým natáčením. Výživná látka se ale v Caranfilových rukou mění v karikaturní rozbředlost, která sice z Tarantinových postupů skutečně nepokrytě čerpá (dělení na kapitoly podle jmen postav, představování kriminálníků, inscenování buzeračních výstupů ve stylu slavné promluvy Aldo Rainea...), ale přitom si s nimi ve skutečnosti neví rady. Kapitol je sice už v polovině filmu asi 6, ale postupně přestávají mít jakýkoli účel, protože jednak nepředstavují žádné koherentní celky a navíc vyprávění po chvíli začne být striktně chronologické. Divácké utrpení už od úvodu zajišťuje rádobykomediální pitvoření postav, připadně menzelovsky chlípacké pohledy kameramana na nejrůznější ženy a dívky. K tomu film ignoruje dobové standardy filmové produkce - je těžké uvěřit, že by se štáb celou dobu spoléhal na jednoho kameramana, který celou dobu nedělá nic jiného než že švenkuje. Vzhledem k věhlasu rumunské kinematografie je trochu zarážející, že tahle retro patlanina (navíc celá v angličtině!) vyhrála doma tolik cen - na druhou stranu, obdoba Českých lvů zřejmě funguje všude plus mínus stejně. Když si ale vzpomenu na brilantní novovlnnou Rekonstrukci Luciana Pintilieho, která řešila naprosto stejné téma (parta výtržníků přehrává svůj zločin pro státní výchovný film), Closer to the Moon jí nesahá ani po kotníky. (31.03.2015)