Cwał

Snímek Cwał jsem viděl poprvé a musí říct, že mě velmi zaujal. Velmi dobře a autenticky zobrazil 50. léta minulého století v Polsku, která se nesla (stejně jako v dalších sovětských satelitech včetně Československa) ve znamení různých perzekucí, šikanování, pronásledování, a samozřejmě také všeobecné beznaděje v lepší zítřky. Tyto události a často velmi trpké zážitky sledujeme očima desetiletého chlapce Huberta, který doslova na vlastní kůži pociťuje krutost a absurdnost komunistického režimu a to nejen ze strany různých úřadů, ale i ze strany vyučujích a v neposlední řadě také podlých spolužáků. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že snímek je víceméně pouze negativní, v žádném případě tomu tak není. Lví podíl na tom nese především Hubertova energická teta Ida, kterou skvěle ztvárnila Maja Komorowska, která velmi svéráznými způsoby Hubertovi poukazuje na absurdnost komunistického režimu a i v těchto pohnutých časech se na věci snaží dívat s nadhledem, a svou energii předávat i svému okolí. Podle mého názoru je moc dobře, že i na tyto citlivé a často i velmi tragické události, které komunistický režim přinášel několik dekád, je možné se podívat i s určitou dávkou nadhledu a podívat se na to i z jiné perspektivy. Samozřejmě každá doba nese svoje, v každé době jsou nějaká pozitiva a nějaká negativa, ale záleží na každém, jak se k dané situaci dokáže postavit, a jak se bude v krizových situacích chovat. Život není černobílý a charaktery se často odhalí v plné nahotě právě v těch kritických zátěžových situacích. Tento snímek může svým způsobem i poukázat na to, že ačkoliv doba, v níž žijeme dnes, má samozřejmě také plno chyb a nedostatků, tak přece jenom máme tu výhodu, že se můžeme (alespoň prozatím) rozhodovat svobodně, a naložit se svými životy takříkajíc po svém, podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. O to více bychom si této skutečnosti měli vážit, protože ani tyto věci, které mi dnes patrně považujeme za samozřejmost, nejsou samozřejmostí všude na světě a je zapotřebí o tu svobodu stále bojovat a nenechat si ji vzít. Snímek se mi velmi líbil a hodnotím jej slušnými 80%. (25.10.2020)

Na začátku 50. let, v době těžkého stalinismu v Polsku, dolehly na desetiletého Huberta neblahé následky otcovy emigrace do Anglie. Vidina lopaty místo školních škamen žádala razantní řešení. Aby mohl pokračovat ve studiu, musel se vydávat za sirotka a odstěhovat do Varšavy k nevlastní tetě Idě, velmi excentrické ženě a svérázné koňačce, která s dalšími nadšenci a s maximálním nasazením provozovala jezdecký "buržoazní byznys" a nebojácně cválala v zakázaných terénech likvidačního režimu. Režisérovy autobiografické vzpomínky na dětství s naprosto vynikající a zábavnou Majou Komorowskou jsou příjemným a odlehčeným filmem z totálně nepříjemných a napjatých časů, o lidech se srdcem na pravém místě, kteří se nemínili poslušně zařadit do nesvéprávného stádečka despotické modly. (02.06.2013)

Dal bych spíš 3,5*, ale kvůli oblíbenému režisérovi první hodnocení trochu nadsadím... (27.02.2008)

ocenenia : MFF Cannes 1996 - uvedené v sekcii "Un certain regard" (09.05.2013)