Joanna

Dobre spravene. Ludia su desne svine. Velmi aktualny film. Ten koniec som celkom nepochopil, resp. sa mi moc nepacil. 4*. A ci je potrebne tocit taketo filmy? Ano. A ci prinasaju nieco nove? No asi takto: pokial ludia zostavaju nadalej take svine jak dnes a zenu svet do vojny, tak je vhodne im dokola ukazovat, kam to zasa raz spejeme. Pozrite si Wolyn = Hatred (2016). Alebo Rose (2011). Polske a smutne. (26.04.2017)

Oproti dobrému dojmu, ktorý som mal po skončení tohto filmu je hodnotenie pomerne skromné. Dôvody sú tri. Myslím si, že mierne použitie nožničiek by filmu iba prospelo, že slzopudné scény mohli byť striedmejšie a tiež si neviem jednoznačne zodpovedať otázku, či takmer 70 rokov po vojne je potrebné nakrúcať takéto filmy a ak, či môžu priniesť nejaký nový, neopozeraný pohľad na túto dobu. (18.12.2014)

Válka (a v menším i revoluce), to je především drastická a rychlá změna zavedených poměrů. Zatímco mír je stavem, který sice příliš nikomu nevyhovuje, ale je stavidlem prudkých hnutí mysli, sledem klání v provazi obehnaném ringu. Pro vítěze je válka pořádkem, pro poražené chaosem, ve kterém se dospělý člověk (Joanna) jen velmi obtížně orientuje, a děcko (Róza) - jak se má v tomhle vyznat děcko. Filmy z 2. SW jsou v našem tisíciletí stále sofistikovanější, kultivovanější, ztácí se původní černobílost ve prospěch jiných barev a facet, některé jsou zašlé, jiné teprve získávají svůj lesk. V srdci dospělé a děvčete se rodí sympatie, důvěra a láska, přednost však má boj o holé přežití. (29.05.2018)

Tento snímek byl rovněž velmi povedený a musí říct, že na mě udělal opět velmi silný dojem. Ústředními postavami jsou dvě ženy Joanna (v podání výborné Urszuly Grabowske) a židovská holčička Róźa v podání neméně dobré Sary Knothe. Opět se setkáváme s pohnutými osudy lidí za druhé světové války, kdy již v Evropě v plném rozsahu zuřila válka a nacistické nájezdy vůči židovskému obyvatelstvu se rovněž naplno rozhořel. Při jednom takovém nacisté seberou matku malé Rózy, které se ujímá Joanna. Rázem se jí tímto krokem mění život, žije v neustálém strachu z prozrazení, nevraživých sousedů, kteří jsou vůči Joanně nesmírně falešní, zejména pak bytná, která je patrně tou nejodpornější postavou celého filmu. Krizový okamžik nastane ve chvíli, kdy do bytu Joanny poprvé vpadne gestapo, nic poprvé nenajde, avšak důstojník SS se do Joanny zamiluje a navštěvuje ji opakovaně. To již ovšem malou Rozu najde a celé Joaninno snažení je prozrazené. Kupodivu ovšem důstojník Joannu neudá, naopak pomáhá jí i Róže přežít tím, že jí posílá jídlo i léky. Velmi mi tento snímek připomíná film „Musíme si pomáhat“; režiséra Jana Hřebejka, kde ústředním tématem je záchrana židovského mladíka, který utekl z transportu a nyní se ukrývá v bytě manželů Čížkových, které skvěle ztvárnili Bolek Polívka s Annou Šiškovou. Akdyž jsem u toho, tam postava SSckého důstojníka mi velmi připomíná postavu čechoněmeckého kolaboranta Prohasky, který rovněž o židovském utečenci věděl, ale i díky svému postavení pomáhal jemu a manželům Čížkovým přežít v období války. Snímek musím hodnotit jednoznačně kladně, protože byl velmi povedený a poučný a současně velmi věrně a v plné nahotě odhalil charakter lidí v krizových situacích, které za druhé světové války prožívali dnes a denně. Jedni pomáhali, snažili se ochránit druhé, a jiní naopak vesele udávali a kolaborovali s nepřáteli. (19.09.2018)

Druhá světová válka musela přinést podobných příběhů spoustů a ačkoliv je dějová linka vlastně prostá, neubírá jí to nic na síle. Líbil se mi i přístup k postavě esesáckého důstojníka, který byl z mého pohledu poněkud netradiční. Absolutorium pak zaslouží obě herečky. Jak Urszula Grabowska, tak malá Sarah Knothe vtiskly svým postavám opravdovost a společně dotvářely takřka dokonalou válečnou depku, po které zůstává pachuť strašné nespravedlnosti. 85% (04.07.2016)