Ošklivé káčátko

Příběh na motivy Andersenovy pohádky znovu ožívá v netradičním zpracování zrežírovaném mně dosud neznámým Bardinem. Tuhle chybu ale hodlám napravit a na jeho další počiny se rozhodně zaměřit, protože s ničím podobným jsem se dosud nesetkala. Dokonalá poezie. Do rytmu Čajkovského baletí opeřenci a rozehrávají příběh o ubohém káčátku, které se náhodou dostalo na statek mezi domácí ptactvo. Protože se nepodobá žádnému z jeho obyvatel, stává se vyvržencem a obětí krutého zacházení. Po všech prožitých útrapách nakonec rozkvétá v krásnou a vznešenou labuť a odlétá se svým druhem vstříc novým začátkům... Jde o typicky pohádkový námět, kdy všemi odstrkovaný a zavrhovaný jedinec dojde nečekané transformace. Přestože je film z dnešní doby, způsob animace (stop-motion a precizní ruční práce), barvy, baletní opusy a nakonec i jazyk mu dodávají určitou patinu, takže působí jak z dob minulých. V Bardinově pojetí je zároveň patrná originální satira, atmosféra v kurníku připomíná socialistický režim, zpívají se hymny a pějí vlastenecké ódy, předvádí se oslavné tanečky a na odiv se vystavuje produkce vajec... Bardin pak favorizuje s utlačovaným káčátkem, které by mohlo představovat nepohodlné jedince a "rozvraceče systému" - a nakonec hlas individuality. Myslím že tohle vidět jako dítě, zanechá to ve mně hluboký a nesmazatelný dojem. Vlastně počkat, to se stalo i teď! ♥ Film si rozhodně zaslouží pozornost. A gavariť pa rusky nemusíte, já neumím ani slovo (teď už tedy ano a rovnou dvě – mama, papa), ale vše se dá pochopit z kontextu. (09.04.2013)

Neodolal jsem pokušení a místo čtyř hvězdiček dávám pět, aby se tento film dostal do zasloužené červené. Obecně tyhle smutné příběhy moc nemusím, protože šťastný konec (pokud vůbec nastane) trvá jen pár minut, takže nemůže spravit náladu po těch nekonečných desítkách minut, kdy byl hlavní hrdina ubíjen fyzicky i psychicky. Ale v tomhle případě hodně potěší dokonalá vizuální a hudební stránka filmu. Jinak mě překvapilo, jak kohout s chutí vysrkne slepičí vejce (=kanibalismus), přičemž z ostatních vajec se ještě ten večer vylíhnou kuřata. (13.04.2013)

Sčasti komedionálne spracovanie, ale v dramatických okamihoch káčatka (skôr kohútika, kedže sa vyliahol sliepke) mu jednoducho musíte drukovať osto-šesť. Hudobná stránka tu hrá velkú rolu, hlavne čajkovského symfónia z Labutieho jazera, ktorá je fakt velmi podarená. Škoda šerednejších postavičiek a pár zbytočne zdĺhavých scén. Hodnotenie: 70% (31.07.2013)

Tatík kohout, tak trochu hypochondr, tak trochu hlupák a tak trochu zbabělec, sice je schopen bez skrupulí vypít vejce, které mu nenápadně přihraje jeho vlastní manželka, rodiče k pohledání, ale nezaváhá, pro uspokojení své mužské ješitnosti, přihodit na hromadu svých velké vejce, které najde za plotem, protože pořádně velké vejce, ba největší vejce, to je to, oč tu běží. Z vejce se pochopitelně nevyhlídne malý kur ale malý vrubozobec s neuvěřitelně dojemným pohledem. Potom už sledujeme smutný osud ubohého odstrka, který je všemi vysmíván a slouží na dvoře jako fackovací panák. Vedle svázaného života dvora, kde se ráno zdraví vlajka s vejcem a předvádějí se tanečky jak na všesokolském sletu, vždycky, když je ubohý škaredec vykopnut za ohradu, vidíme život divokých ptáků, labutí tanec a divoké husy. Scéna otce a syna houserů, ve které se malý houser učí létat, je neuvěřitelné vystižení vztahů rodiče-děti a zároveň shrnutí relativity života (a to nejen života divokých hus). "No tak synku už se netrap víc." "Se netrápím." "Na mě se podívej." "Vždyť se dívám." "Ode mě se uč." "Vždyť se učím!" "Času máme dost. Cesta je daleká." "Já vím, já vím." Nikdy by mě nenapadlo, že se do té klasické melodie z labutího jezera dá vtělit nějaký text, aby to nevyznívalo divně, rušivě nebo trapně. Mám pocit, že ode dneška mi ta melodie bez zpěvu malého ubožátka: "Ach, jak čelit strašným tmám, aú, aú, jak jen sám čelit mám," bude připadat poněkud neúplná. Závěr, kdy labuťáček konečně pochopí, kdo je a zařadí se na své místo v hejnu je silně slzopudný. Nevím, kdo v roce 2010 získal Oskara za vedlejší roli, v každém případě správně tu cenu měla dostat žížala z tohoto filmu. Už nikdy nebudu odhánět labutě, když jdu krmit svoje milované kachny, s křikem: "Táhněte, vy nafoukané husy!", ale něco jim spravedlivě taky hodím pod zobák. (22.08.2013)

Tentokrát se Garri Bardin rozhodl pro hudebně homogenní výraz (obdobně jako ve snímku Čuča) a zvolil si jako doprovod strhujícího Čajkovského, nejvíce pak Labutí jezero. Karty dobra a zla jsou rozdány podle pohádkových pravidel, takže pronásledované, přehlížené a urážené Ošklivé kačátko stojí naprosto samo proti hnusnému osazenstvu celého drůbežího dvora. A všechno to domácí ptactvo je opravdu tak odporné, že po zhlédnutí filmu by snad i zapřísáhlý vegeterián zbaštil za trest některého zlého opeřence, nejlépe Kohouta. Děj svižně střídá scény dojemné s akčními (mj. dva zápasy s děsivou liškou), a než jsem se nadála, byl konec filmu - a já si dokonce musela utřít slzy dojetí. (26.05.2011)