Stokerovci

Pózerstvo vo všetkých ohľadoch. Nie je element filmu, ktorý by nebol sprznený Parkovým egom. Najbizarnejší príklad sú záverečné titulky - ani tie nemôžu byť "normálne", ale musia ísť zhora dole. Celé to vyzerá akoby sa technicky zdatný no umelecky vyprahnutý imitátor Wesa Andersona rozhodol nakrútiť thriller. Postavy sú absurdne preštylizované a nemajú nič s ľudskými bytosťami. Ich motivácie, či psychologický pôdorys sú ohraničené iba účelom, na ktorý majú slúžiť tvorcom. Podobne príbeh je len výluhom thrillerových klišé v až komicky preštylizovanom vizuále. Už som vyšiel z puberty, tieto samoúčelné egocentrické artové sračky ma už nebavia. Radšej si opäť pozriem oveľa úprimnejší Orphan. (23.05.2015)

Stokerovi jsou pádným důkazem, že i z řádně řídkého dějového lejna lze uplést sakra působivý bič; a není to naštěstí pouze o jednotlivých památných scénách (i když sprcha, hra na klavír ve dvou či ořezávání tužky se do paměti vryjí, ne že ne), ale o celkové znepokojivé atmosféře, Parkově režijní nadřazenosti a duu Mia/Goode. Jen ten Wentworth Miller by pro příště měl raději setrvat jen u těch útěků z vězení. (06.03.2013)

"Of course I love you Park. But now I must love you a little less." Mohl bych tomu dát čtyři hvězdy a vůbec by mi to nepřišlo divné. Park režíruje maličko přepjatě, ale zajímavě, Kidmanová i přes malý prostor hraje skvěle jako vždy a Wasikowská se snaží, co jí síly stačí. Ale ten omletý děj, kdy Park jako by jeho omletost nechápal a například scénu s tím, co se stalo s malým bráškou, tak natahuje, že už dávno musí být každému jasné, co se vlastně stalo, je prostě likvidační. Celou dobu jsem byl přikloněný k vyššímu hodnocení, ale konec to pohřbil - budovanou atmosféru naprosto nevyužil a prostě se stal. Jinému bych to možná odpustil, Parkovi ne, protože vím dobře, že umí víc... Nebo uměl ještě relativně nedávno. Je to fér? Asi ne... (06.06.2013)

Park Chan-wook je synonymum pro efektní, ale vyprázdněný manýrismus. Při pohledu na vystřižené scény mi bylo jasné, že celek musel velmi bojovat o to, aby to bylo stravitelnější i poněkud jinou cestou, než jsou jen přepálené nápady ve stylu rozpohybovaných manga panelů. Ale pokud vás zaujme Emo Wasikowska nebo si potřebujete odškrtnout Nicole Kidman v kolonce ona a módní režiséři (a potřebujete více, než ona a Lars von Trier), směle do toho. Pokud hledáte inspiraci pro večerní masturbaci, kupodivu i tudy cesta vést může, ovšem jen v případě, jestliže máte rádi kožené opasky. Ze srdce mi promluvil verbal. (26.01.2015)

Režijně skoro bravurní a po scénáristické stránce skvěle budovaný příběh (tohle, že napsal Scofield z Prison Breaku?). Jenže místy je to na mě až příliš divné a temné a i přes několik výtečných režijních nápadů mě to zkrátka úplně nevtáhlo. Z některých scén a výjevů mi ale bude mrazit ještě hodně dlouho. Člověk, aby už se bál brát děti i na pískoviště. (21.06.2013)