Koizora

Nehledě na to, že už jsem Koizoru viděla jako seriál, snažila jsem se být objektivní. Přestože se mi seriálové provedení líbilo více a dokonce i přestože mám Harumu Miuru ráda, tak se mi v roli Hira líbil více Seto, dávám plný počet bodů. Kdybych srovnávala, asi bych filmu jednu hvězdičku ubrala, ale myslím si, že kdybych viděla pouze film, tak by prostě těch pět dostal. Po příběhové stránce je to pěkný a dost dojemný film! (07.07.2013)

Nemám nic proti dívčím románkům. V tomto případě jsou ovšem zápletka/postavy/dialogy tak za (odbarvené)vlasy přitažené/ploché/klišovité, že to dobře zvládnutá režie a atraktivní technická stránka nemají šanci zamaskovat. Autorka přes mobil psané předlohy má totiž do spisovatelky či scénáristky opravdu daleko. Možná by pomohla maximální věková hranice, ale i moje manželka v současnosti odhadující svůj mentální věk na devět let, to ani s romantickou náladou nevydržela. (25.08.2010)

I když už to bude přes rok a něco, co jsem viděla dorama, tak podvědomě srovnávám a vědomě musím uznat, že se mi líbilo o něco více. Nechápu, že takový příběh se mi více líbí roztahaný do šesti dílů, než v podobě filmu o dvou hodinách. Prostě se mi v dorama více líbily výkony hlavních představitelů a Mičiina tatínka. Vůbec mi v dorama přišli všichni sympatičtější. Stejně jako dorama i film dojme. Tenhle příběh to prostě umí až moc dobře. I ten konec u doramy se mi líbil víc. Další věc je, že i když je to film, tak zaujímal větší časové rozpětí v jejich životech, a to se mi moc nelíbilo. Naopak tady se mi více líbil jejich začátek - hovory přes telefon (v dorama to bylo takové "akčnější"). A prosím, mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsem si na konci začala zpívat: "Je mi záhadou, že i když život chystá ránu za ránou, jsem stále optimista, optimista kterýmu se momentálně nedaří."? Díky, vážně by mě to zajímalo... (24.10.2010)

Miko ztratí mobil a potom co vše prohledá ho najde ho v knihovně, když jí na něj volá chlapec, který ho pro ni našel a nechal v poličce mezi knihami. Po několikadenním neustálém telefonování se neznámý odhodlá prozradit svou identitu... Tak začíná příběh velké lásky Koizora natočený podle pravdivého příběhu dívky Miko, která prožívá svou první (a druhou) velkou lásku za složitých okolností. Seriál z roku 2008 jsem dokoukala před pár dny, tož dnes film z roku 2007 pro srovnání. Pokud máte jen trochu čas, určitě doporučuji dát přednost seriálu, protože pro příběh odehrávající se v několika letech je delší formát určitě vhodnější a vše není tak uspěchané jako ve filmu. Navíc Kódži Seto je prostě skvělý Hiro, i když Haruma Miura taky není úplně špatný (ale zrovna si dávám pauzu v půlce Gokusenu 3 a tak ho nedokážu docenit). Moc se mi líbila Jui Aragaki jako Miko a Keisuke Koide jako Yu. Scéna, kdy Miko běží a volá Hirovi je i tady naprosto skvělá, ale jinak je konec trošku nedotažený. Btw. to, že se z chlapce otravujícího po telefonu vyklube ten největší fešák v okolí se fakt může stát jen ve filmu. (03.03.2015)

Srovnání se seriálem se nelze vyhnout, a u mě tentokrát vyhrál film. Příběh je naprosto stejný, ale díky omezenější stopáži má o to větší dopad - prostě to není tak roztahané. Ovšem ani kratší délka a až kýčovitě krásné snímky oblohy nevyváží fakt, že příběh jsem už u seriálu nepovažoval za kdoví jak originální. (17.09.2012)