A teď, cestovateli

Bette Davis hraje vzdycky dobre. Z teto vyhody muzete cerpat silu pri sledovani tohoto melodramatickeho pribehu ala "osklive kacatko"... Absence jakehokoliv prekvapeni a mirna predvidatelnost srazila bohuzel hodnoceni na prumer. Potesila ucast Lee Patrick, kterou muzete znat napr. z Maltezskeho sokola... (11.07.2009)

Túto dokonalú romancu by som nazval asi takto : „Prequel najslávnejšej CASABLANCY” . Činím asi tak preto, lebo Paul Henreid je práve hercom, ktorý si zahral v obidvoch skvostoch kinematografie, i keď v úvodzovkách sa predsa nachádza legendárnejšia klasika. To vôbec nevadí, lebo i tu vidím pozoruhodné dianie, s legendárnou Bette Davis, ktorá je zo začiatku také „škaredé káčatko” , čo sa postupne premení na „bielu labuť” . Ona tou labuťou je de - facto po celý čas, len si to zatiaľ neuvedomuje, keď má po boku svoju panovačnú matku. Je to najmä o vzťahu MATKY a DCÉRY, pritom komandovanie a sekírovanie čaká na potomka, z ktorej vzniká taká čudná, stará panna / Na lodi, ktorá pláva po oblastiach Južnej Ameriky sa zmení jej pohľad na život... A po čase uvidí samú seba, keď bola v tých rokoch, čo Tina. Nikdy v živote som nevidel tak štýlovo zapaľovať dve cigarety naraz, ako to robí sám Paul Henreid, keď jednu podáva Bette, a už len kvôli tomu sa jedná o LEGENDU. PS : Inak so spomínanou Casablancou z úvodu má Cestovateľ oveľa viac spoločného, ako sa sprvoti zdá. Perfektná Bette Davis, na ktorú nedám nikdy dopustiť, i napriek spoločnej nevraživosti s inou legendou strieborného plátna, s Joan Crawford. (21.01.2018)

Děj i chování postav místy podezřele připomínají jisté pasáže ze Saturnina, konkrétně vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě nebo něco, na čem by si náramně zgustla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Skutečnost, že jsem byl skoro proti své vůli a navzdory občasným pobaveným úšklebkům opakovaně vtahován a dojímán, ač nejsem americká hospodyňka ze 40. let, se dá vysvětlit snad jedině 1) tím, že kromě srdcervoucího vyprávění, kterak nebohá bohatá holka ke štěstí přišla, jde taky o příběh vnitřního osvobození, kde štěstím není spočinutí v náruči toho pravého (ostatně závěrečné uspořádání věcí má ke klasické červené knihovně hodně daleko), ale nalezení vnitřního smíru se světem a svého místa v něm, a 2) naprostým řemeslným mistrovstvím na všech frontách. Jinak řečeno ultimátní melodrama s přidanou hodnotou, kterému *** dát nemůžu, to byl bych snob a pokrytec. (13.12.2018)

Now, Voyager sice na první pohled vypadá jako řadové hollywoodské melodrama ze 40. let, někdo by dokonce řekl, že se jedná o červenou knihovnu. Leč ono opravdu nelze propast času smazat bez znalosti kontextu. V Protektorátu jsme sice měli povětšinou s hvězdami typu Bette Davis utrum, ale dnes přece není problém si nastudovat minimálně něco k autorce románové předlohy, že. Čili Olive Higgins Prouty se proslavila dramatem Stella Dallas (1923), příběhem, který inspiroval divadelní i filmové adaptace (včetně jedné moderní s Bette Midler). Dále v letech 1931 až 1951 psala pentalogii tzv. Vale novels, z nichž je Now, Voyager třetí částí. V práci Proutyové bývá tradičně oceňován důraz na psychoterapii, kterou odvozovala z vlastní zkušenosti. Proutyová byla také osobností, která výrazně ovlivnila Sylvii Plathovou a pokud si toto všechno dáme dohromady, je nám posléze i výsledný film srozumitelnější. Nenechme se mást obalem. (15.09.2019)

"Nemluvme o měsíci. Máme hvězdy." ■ Doopravdy zajímavý zápas o duši člověka. Romantické, snad až scénáristicky lehce naivní, na druhé straně však i v lecčems moderní (například diskuse hlavní hrdinky s vlastní matkou - kterou jsem sledoval s upřímným zájmem). Filmu je možné vyčítat zastaralost, na druhé straně se dá i pochopit a dodnes má své kouzlo (rozhodně se nekoná klasický happy end). ■ Přestože nekouřím, fascinovala mě scéna zapalování dvou cigaret. Za mě 82%. (03.03.2011)