En effeuillant la marguerite
Mam'selle Striptease
Réžia:
Marc AllégretKamera:
Louis PageHudba:
Paul MisrakiHrajú:
Daniel Gélin, Brigitte Bardot, Robert Hirsch, Yves-Marie Maurin, Françoise Arnoul, Madeleine Barbulée, Jacques Jouanneau, Jacques Dumesnil, Henri Garcin (viac)Obsahy(1)
Vichy jsou malé francouzské lázně, kde zná každý každého. Není divu že kniha "Má mě rád, nemá mě rád", v níž autor, který se podepsal pouze iniciálami A. D., popisuje všechny známé obyvatele města a jejich ctnosti i nectnosti, vyvolá nebývalý skandál. Čte ji každý a každý se baví, dokud si ovšem nepřečte sám o sobě. Generál Dumont, muž, který tvrdou rukou vede nejen vojáky, ale i svou rodinu, záhy zjistí, že pod iniciálami A. D. se skrývá jeho dcera Agnes Dumontová. Musí okamžitě z města ven a nejlépe do přísného katolického penzionátu. Agnes však na nádraží nastoupí do vlaku, který ji odváží do zcela jiného města a života - směr Paříž, bez jízdenky a bez peněz. V hlavním městě má přece bratra, který utekl a stal se uznávaným malířem, jak alespoň píše své rodině. Ale představy mladé krásné dívky se tolik liší od životní reality. Ambiciózní mladé studentce, ze které se přes noc stane sebevědomá pařížská žena, vtiskla svůj temperament Brigitte Bardotová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (6)
Při přečtení v programu o čem tento méně známý film je, hodně se mi líbila myšlenka - napsání satyrické knihy, kvůli které musí odjet. Po shlednutí filmu, tato část proběhla tak rychle, že hned po 15minutách už jela do Paříže.. Aha takže o tomhle není... Je o tom jak tato místy naivní dívka prožíva svoje trampoty s rozdvojenou identitou - milou dívkou a striptýzovou tanečnicí. Mezi nejzábavnější scény patří kustodova prohlídka v muzeu Honoré de Balzaca._. ()
Docela zábavný film, na který se dobře kouká, ale ničím extra se nevryje do paměti. Mně osobně božská Brigitte nepřišla až tak božská ()
Funguje to i jako slušná komedie s celkem nahuštěným scénářem, kde se našlo i místo pro pár politických šlehů - viz. postava gaullistického generála předznamenávající armádní éru nebo postřeh, že v Paříži padesátých let platilo - co taxikář, to uprchlík ze SSSR. Pochopitelně, že tu jde především o Brigitte, která má nemálo co nabídnout i v černobílém. ()
Ale jo jde to. Místy vtipné, místy velice vtipné a místy stupidní. Ale na Brigitte Bardott bych se dokázal dívat i kdyby jen seděla a koukala :-D ()
Podobně jako u (dalších) Vadimových filmů s Brigitte Bardot mne i zde zarazila/vadila mi psychologická/ale i emoční neprokreslenost/spontánnost/mimoděčnost hrdinčina milostného citu, který působí značně schematicky/jako by byl bez vlastní „historie“ (v tomto filmu je povětšinou dokonce téměř neviditelný). V „Klenotnících měsíčního svitu“ tuto schematičnost dostatečně vyvážily krajinné záběry (čili obraz uprchlíků v přírodě jako divokost v divočině, nikoliv dobrodružství, o něž režisérovi asi šlo spolu s erotikou především), v „…a Bůh stvořil ženu“ byla takovou silou senzuálnost obrazu, až synesteticky spojující do jednoho vášnivého obrazu všechny smysly dané chvíle (čili nikoliv příběh sám či jeho fragment), a v „Má mě rád, nemá mě rád“ to je opět spíše než humor přitažlivé líčení pařížského prostředí, kolorit nočních podniků a papírovost novinových redakcí (včetně nezapomenutelného taxikáře – ruského emigranta). Čili opět něco, co stojí mimo příběh sám. Ale co… Obraz především! (n’est-ce pas?) ()
Reklama