Scenár:
Jošiko MorišitaKamera:
Masahiro SudaHrajú:
Takao Ósawa, Miki Nakatani, Haruka Ajase, Keisuke Koide, Saki Takaoka, Seijó Učino, Acuo Nakamura, Kódži Jamamoto, Kenta Kiritani, Elena Mizusawa (viac)Obsahy(1)
Minakata Jin je mozkový chirurg, který ale již dva roky trpí depresemi poté, co se mu nepodařilo vyoperovat nádor své snoubenky. Jednou v noci je na jeho oddělení přivezen záhadný pacient s těžkým zraněním hlavy. Nikdo neví kdo to je, odkud je a ani co se mu stalo. Po pár dnech záhadný pacient uteče ze svého pokoje a Jin se během pokusu chytit ho praští do hlavy a omdlí. Když se probudí, je na neznámém místě v lese a po pár metrech chůze ho přepadne skupina samurajů. Zachrání ho mladý muž Kyotaro, který však během boje utrpí vážné zranění hlavy. Jin ho dotáhne do jeho domu a za pomocí jednoduchách nástrojů mu operací zachrání život. Po rozednění zjistí že se octnul v Tokiu někdy v období Edo. (Raztubyl)
(viac)Recenzie (4)
Přeloženo. (Není to příběh dramatických zvratů, uječených a ubulených hrdinek, a proto se to může někomu, kdo kouká na korejské seriály, zdá až nudné. Jenomže Jin v sobě ukrývá kouzlo, o kterém se leckterému historickému korejskému seriálu může zdát. Na rozdíl od Faith tu chování postav dává smysl, člověk nemá pocit nepatřičnosti a nestrhávají se tu bouřlivé žárlivé scény, ani se postavy nenechají žárlivostí řídit. Přiznávám se, že po všech těch korejských uřvanostech je tohle pro mě velkým odpočinkem. Není to dokonalé a končí to otevřeně (ale tak proto tu je druhá řada), navíc obě hlavní herečky Miki Nakatani a Haruka Ajase mi tu nesedly, takže mi chvíli trvalo, než jsem je dokázala pořádně akceptovat, ale nakonec to šlo právě díky tomu, jak byly napsané jejich postavy. Mužské postavy byly zajímavé, nejvíce ani ne tak doktor Minakata, ale Sakamoto Rjóma. Úžasný vidlák. Navíc jsem si díky tomu prostudovala choleru a historii syfilisu. Slabší 4* a jdu na druhou sérii, nějak mě to ještě neomrzelo…) ()
Tohle dorama hezky těží z nápadu aplikovat moderní lékařství ve starém Japonsku období bakumacu (polovina 19. století) pomocí cestování časem. Sledujeme chirurga Minakatu Jina, jak se snaží dostát svému doktorskému přesvědčení a zachraňovat lidské životy s pomocí vědomostí z moderní lékařské vědy, a to i přesto, že tím riskuje změnu dějin (ať už obecně, tak i v jeho osobním životě). Sledovat tenhle jeho vnitřní souboj a dilema, zda může nebo nemůže zasahovat do běhu dějin (a případně nakolik) a poté jeho souboj s nemocemi, které jsou v dnešním světě už téměř vymýcené (cholera, syfilis, tuberkulóza...), jsou jedny z nejzajímavějších prvků seriálu. Věřím, že tohle bude přednost i samotné předlohy (mangy), podle které je seriál natočen. Zároveň je hezké sledovat Jinovo sžívání se s jeho novým životem v někdejším Japonsku a jeho budování vztahů s ostatními postavami. V rámci vývoje a prokreslení vztahů mezi postavami seriál funguje na jedničku a diváka nejedna scéna dojme. Obzvlášť se mi líbil vztah důvěry mezi Jinem a doktorem Ogatou. Skoro si říkám, že se seriál mohl soustředit pouze na ten Jinův život v minulosti a na to, jak se se svým údělem vyrovná. Bohužel je ale seriál trochu rozpolcený a stále divákovi předkládá náznaky, že jde o něco více. Zaprvé je tady linka týkající se historie pádu šógunatu v Japonsku a konkrétní postavy, která v tom historicky sehrála určitou roli - samuraj Sakamoto Rjóma. Zadruhé v pozadí stále leží ona záhada, jak přesně se hlavní postava vůbec přemístila do minulosti a proč se tak stalo. Seriál neustále předkládá náznaky, že jde o něco většího, o nějaké velké tajemství. Jenže bohužel, tyto linky jsou v seriálu nedořešené a neukončené. Spíš mě pak jako diváka pouze provokovalo to, že se na tu záhadu v pozadí neustále upozorňuje, ale přitom se divák v posledním díle nedozví nic víc, než se dozvěděl v prvním. Kazí to pak docela dojem. Jako by si seriál vzal větší sousto, než je schopný utáhnout. Jsem pak proto sice spokojená s dějovou linkou týkající se Jinova života v minulosti a jeho vyrovnání se s jeho údělem, ale naopak nespokojená v rámci jiných věcí, které seriál nakousl a nechal být. Naději mi dává pouze to, že vím, že existuje ještě druhá série, a moc doufám, že tam se mi dostane nějakých odpovědí. Tuhle sérii ale nakonec musím hodnotit sice čtyřmi, ale spíš slabšími čtyřmi hvězdami. Jak vidím, někteří jiní uživatelé to vidí stejně. ~(3,8★)~ ()
Jin má velmi zajímavý nápad a působivé scény zejména v první epizodě, které u mě navodily dojem, že se celý seriál bude držet takové tajemné atmosféry, což se bohužel nestalo. Ačkoli mi celkové téma připadá originální a napínavé, jednotlivé epizody řešily spíše obyčejný život v 19. století, aniž by se tam dělo něco výraznějšího. Takto vyznívaly realističtěji, ale bohužel také nudněji. Druhá řada sice nabízí vysvětlení, jak celý příběh dopadne, což by mě opravdu zajímalo, ovšem sledování jednotlivých epizod mě ani trochu neláká. Neoceňuji ani to, že nám každá epizoda nabízí nechutné detailní záběry operací, na druhou stranu je však seriál i celkem poučný. Slabé 4 hvězdičky. ()
JIN nepracuje s nikterak akční zápletkou, při níž by se množil jeden zvrat za druhým, ale i přes to si po celý čas dokáže udržet vysokou kvalitu. Začínám milovat klidné tempo jímž se japonská dramata prezentují. Pro každou scénu je dostatek času a aniž by začala nudit, utvoří dokonalý celek, který funguje jak má. Musím vyzdvihnout chytrost s níž si tvůrci počínali, při zakomponování moderního lékařství do historie, což je jedna z hlavních sil seriálu. • Herecké obsazení bylo zvolené dobře a s mezilidskými vztahy v seriálu jsem spokojený. • Těším se, co za rozuzlení mi přinese druhá série. ()