Fair Game

"TLAČÍ NA TEBE, DOKUD SE NEZLOMÍŠ. ALE MĚ NEZLOMÍ. NEMÁM BOD ZLOMU." Je zajímavé, že poté, co skončili s Bournem, se oba jeho režiséři rozhodli odhalit, jak to tedy bylo s těmi zbraněmi hromadného ničení v Iráku. Greengrassova akční ZELENÁ ZÓNA i Limanova konverzační FAIR GAME jsou kvalitní politické thrillery, které mi přišly nečekaně k duhu. U FAIR GAME musím speciálně vypíchnout výkon Seana Penna, ze kterého intenzivně sálá charizma a herecká bravura. (09.10.2011)

Chtěl jsem alespoň jednu chladnokrevnou akční čističku bez kompromisů. Nakonec jsem ji nedostal. Liman režíruje ultra úsporně, bez zbytečných teatrálních eskapád a rádoby cool záběrů. Fair Game je férový příběh podle pravdy, který si nehraje na něco víc, než je. A je to v podstatě průměrná story o falešném obvinění, kde se střetáváme s celkem ožehavými tématy minulosti nedávné a faktem, že Liman si velmi šikovně hraje s událostmi let minulých a tak nějak po očku pomrkává na členy bílého domu. Trochu jak Oliver Stone, schovaný za akční kamerou a minimalistickou hudbou. Nadstandartní, leč neakční. Watts strhující, Penn až na jednu scénu standartně dobrý. (13.02.2011)

Bush junior chtěl vlítnout na Sadáma a mazaně to zdůvodnil, že je Sadám hrozbou vesmíru, protože si podomácku tajně kutí biologické a nukleární zbraně a materiál na to vyhandloval od Afričanů. Jenže Sadám jako na potvoru byl mimořádně v tomhle nevinně a navíc se profláklo, že o tom vrchnost věděla dopředu. Jeden bývalý velvyslanec se pak odvážil vyslovit tuto skutečnost nahlas. A takový zrádcovský akce Bílý dům netoleruje, proto v zájmu lidstva válcuje podle libosti koho si zamane. Hlavně ty, kteří se postaví tomu rozjetému buldozeru do cesty. Sean Penn tradičně exceloval, Naomi Watts taky velmi přesvědčila a jejich vzájemná chemie na plátně od dob 21 Grams ještě vyzrála. Fair Game je další zdařilé politické drama, které v samotném jádru odhaluje, jaký je politika nehumánní humus. (08.02.2011)

"Našli, rádcové moji, zbraně hromadného ničení v Iráku, našli?" ptá se znovu prezident Křoví své administrativy. "Nenašli, kurva, nenašli!", konstatuje s úšklebkem snad už po desáté administrativa. A my už po tolikém omílání dobře víme, že američtí soudruzi nevtrhli do Iráku proto, aby vypáčili ze ztuhlých Saddámových prstů první vydání Pohádek tisíce a jedné noci, nýbrž proto, aby mohlo BP spolu s Exxonem způsobit nějakou tu ekologickou katastrofku také v Perském zálivu! Od té doby, co je v Černém domě Bílá síla (nebo naopak???), nezná jejich sebemrskání hranic! A abychom duševně trpěli stejně jako oni, servírují nám to své trauma jako na běžícím pásu co možná nejnudněji a s patřičným patosem. Jako například v téhle unylé, kancelářské žvanivce! Jen se divím, že v duchu trendu posledních let "Za málo peněz spoustu dolarů" nevtrhl ještě do Iráku nějaký ten zneuznaný amatérský nadšenec a nenatočil tam na hájosmičku za pár šupů například "Záhadu Bagdádského džina" nebo "Paranormal radioactivity", abychom už konečně totálně chcípli nudou. (07.02.2011)

Film bez priorit, který jedno téma zazdívá druhým, vzrušující otázky po podstatě demokracie nenechá naplno vyznít (vždycky je eklekticky přebije další nezáživnou odbočkou) a tak ke své škodě namísto provokativnosti sklouzne k typický frázím o neexistující alternativě k současnému (dozajista problematickému) systému vlády - vinni jsou ti mocní, občan vítězí, protože se svých práv vždycky nějak dovolá. Vlastně by mi ten smířlivý podtón nevadil, kdyby film nebyl svými ustavičnými změnami perspektivy nudný. Liman není Greengrass a i Powellův doprovod působí hodně unaveným a bezkrevným dojmem. S konverzačními thrillery problém nemám, ale tohle je prostě salónní debata, která si těch pár svých provokativních tezí zase rychle omluví nějakým tím přičinlivým patriotismem. Vlastně je to úplně zbytečný film, který se pokouší kritizovat něco, co se snaží jedním dechem hájit a zachovat. Z toho prostě nemůže než vzniknout šeď s náznaky zajímavých míst. Skoro tvůrce podezírám, že to udělali úmyslně, aby téma nevyznělo tak kontroverzně. (05.05.2011)