Max Schmeling

(8x) V roce 1977 realizovali Foxové pro NBC televizní film Ring of Passion. Jeho scénář byl ohraničen výlučně lety 1936-1938, ve kterých se odehrály dva klíčové zápasy v boxu mezi Joe Louisem a Maxem Schmelingem. Ač je to dílo průkopnické, zároveň není příliš zdařilé. Herecky nevyniká nikdo, Hitler nosí licousy... zkrátka je to celé takové úsměvné. Nicméně na tuto první vlaštovku bylo navázáno opět až v roce 2002, kdy se Starz! a Gemini spojili v zajímavé americko-německé koprodukci. Film Joe and Max byl nesrovnatelně lepší, herecky v něm dominoval Til Schweiger, výprava byla mnohem realističtější, instrumentální hudba vyloženě potěšila. Bohužel například Petě Wilson se sice podařilo přehrát amatérský výkon Britt Eklandové z let minulých, ale stále to nebylo ono. Takže hlavními klady Joea a Maxe zůstalo rozpětí let 1936-1952 a rozvržení stejného množství důrazu na rodiny obou šampiónů na dvou kontinentech. Pointou bylo, že Joe a Max vždycky byli přáteli bez ohledu na politiku. A nyní tedy, po osmi letech, přišel se svým čistě německým filmem Uwe Boll. Tento režisér je prý německou odpovědí na osobnost Eda Wooda Jr., ale toto nechme stranou. Jeho Max Schmeling je film až překvapující mnoha svými kvalitami. Boll natočil ve vlastní produkci (celku dominuje jeho Boll AG) scénář Timo Berndta a našel pro svůj projekt zdaleka nejrealističtějšího představitele v boxerovi (a nadějném herci) Henry Maskeovi. Dal velký prostor osobě jeho ženy Anny Ondry, která v podání Susanne Wuest zcela zastínila dva předchozí chabé pokusy o interpretaci této vynikající evropské osobnosti, které dříve nutně narazily na fakt, že nebyla jen ozdobou v příběhu o boxu. Wuestové Ondra není sice stále ještě dokonalým obrazem Anny Ondrákové, ale minimálně je kompaktní filmovou postavou a je kontextuálně zasazena velice citlivě do reálií skutečného života. Je velice milým překvapením, že nechybí ani postava Karla Lamače, který je dokonce velice korektně představen jako partner Anny v jejich produkční společnosti. Bollův Max Schmeling je tedy životopisným velkofilmem o německé sportovní legendě, která spojila svůj život s Anny Ondrákovou. Nezapomíná na všechny základní zvraty v jejich životě po roce 1930, kdy se seznámili a on se stal mistrem světa v těžské váze, a po dramatických událostech 2. světové války zceluje retrospektivní vyprávění v definitivní tečku v bouřlivých poválečných letech a slavnostně vrcholí ve finále roku 1948. Trvalo to dlouho, sledovala jsem zprávy o natáčení nejméně od loňského léta a čekání se skutečně vyplatilo. Možné chmurné představy se nekonaly. Velké plus patří Bollově filmu už jen za to, že se zde neopakuje mýtus o konverzaci s Hitlerem nad bábovkou, v druhé verzi pak nad štrůdlem. Role Hitlera a Goebbelse v životě Schmelinga nahrazují logicky Hans von Tschammer und Osten, Reichssportführer, a Arthur Lehmann z NSDAP. Samozřejmě, že ideálním filmem by mohl být komplexní životopis pouze Anny Ondrákové, ale na ten je ještě příliš brzo. A česká distribuce opět prohloupila, když Maxe Schmelinga odignorovala a překazila tak možnost oživení slavného německo-českého páru v novém lesku. (10.04.2011) (menej) (viac)