Hamlet

V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. (20.12.2008)

Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou.. (03.01.2011)

Téměř 200 minut velké profesiální podívané... Zrežírovat známý příběh plný složitých filosofických myšlenek a patetického charakteru takhle atraktivně, že se vůbec nikdo nebude nudit, přesto že mu je děj dobře známý a od začátku ví, jak všechno skončí, je umění. Tohle předčilo všechna má očekávání a jenom mi potvrdilo všechna ta školská dogmata o nadčasovosti Shakespearových her - lze to vnímat jako detektivku, historickou hru, filosofické dílo i jako věrohodný obraz lidských charakterů a vlastností. Z vynikajících hereckých výkonů této inscenace bych zmínil vedle strhujícího Hamleta Františka Němce určitě Janu Hlaváčovou coby hysterickou královnu Gertrudu, Josefa Somra (Claudius coby nejzápornější postava celé hry mu perfektně sedl), Vladimíra Brabce v tragikomické postavě špióna Polonia a v roli tragické Ofélie hodně překvapivou mladou Zorou Jandovou. Co mě ale osobně nejvíc překvapilo, bylo odlehčení rozsáhlé tragedie vtipnými momenty, zejména zábavnou pasážou kolem Poloniovho hereckého souboru a výstupem Františka Filipovského v černě humorné postavě hrobníka. Bravurní... a mimo jiného nacházím osobní přínos po shlédnutí této inscenace i v tom, že se mi alespoň částečně podařilo překonat tu studentskou nechuť k Shakespearovi a dalším velikánům školou povinných. Moje oblíbená věta "Díky, mistře" je tady na místě nejen u celé řady herců, ale i režiséra Miroslava Macháčka. (03.09.2017)

První Hamlet, kterého jsem viděl (v televizi) už jako kluk. To, že takové divadelní dílo zapůsobilo na mne coby cca desetiletého, přičemž mi nescházela výprava, hudba, "filmová dynamika" a podobně, vypovídá jak o kvalitě Shakespearova textu, tak o promyšleném Macháčkově pojetí. Když jsem měl nedávno na ČT Art možnost vidět tento záznam znovu, mohl jsem si ověřit, že pranic ze svých kvalit neztrácí ani vedle takových zpracování, jako je to Branaghovo. Jen jednu poznámku. Vždycky jsem trochu víc fandil Laertovi. Hamlet někdy svým přístupem (jak říkal Werich, "tragédie člověka, který se neuměl rozhodnout") působí pro lidi, kteří ho mají rádi, skoro stejně destruktivně jako Claudius a jeho nohsledi. (07.06.2017)

Geniální. Naprosto geniální. Věřili byste ale, že je to opravdu nesmírně dlouhé? První polovina (nebo vlastně spíš první dvě třetiny) jsou opravdu lehce roztahané a tempo skutečně není nijak přívětivé. Herecké výkony všech zúčastněných jsou ovšem natolik strhující a natolik geniální, že to byla radost sledovat a to i přes prakticky nulovou výpravu. Občas se objeví František Němec, pronese nějaký dlouhý strhující monolog a jede se dál. Poslední třetina pak konečně nabere tempo, akci a vlastně i napětí. Celá tahle verze je navíc brilantně okořeněná úžasným humorem a funkčními vtipy, až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se z celého srdce a upřímně usmál. Tohle vůbec nebylo na škodu, naopak to celému představení prospělo. Nade všemi pak vyniká hlavně Petr Kostka a František Filipovský v naprosto úžasné a kouzelné úloze hrobníka. Bylo mi prostě nesmírnou ctí vidět tohle legendární představení, které si tohle označení rozhodně zaslouží. Jen mně všeobecně na všech důležitých verzích téhle hry děsně štve, že je to děsně roztahané a úplně pokaždé to trvá minimálně tři hodiny, když by se to s klidem dalo stihnout za dvě nebo i za dvě a půl. I proto jsem k téhle verzi (i k jiným) přistupoval až s nechutí. Jenže ten Shakesperův úžasný jazyk, ten geniální, nadčasový text, ty legendární citáty a herecké výkony mně vždy pohltí natolik, že jsem na konci totálně rozčarován a stejně bych si to nejradší dal hned celé ještě jednou. A výjimkou není ani toto představení. Jasný plný počet. tady prostě absolutně není o čem spekulovat. 100%. (07.08.2018)