Mlčanie jahniat

Hannibal Lecter se (se změněným jménem na Hannibal Lecktor) již před Mlčením jehňátek jednoho filmového zpracování dočkal v podobě Manhuntera Michaela Manna, tou pravou výbornou adaptací se stal právě ale až snímek Jonathana Demmea. Teprve až právě Mlčení jehňátek v roce 1991 definitivně sklonilo poctu té geniální literární postavě Thomase Harrise, představila mnoho silných hereckých výkonů, ukázala jak ideálně skloubit mnoho žánrů jako krimi, psychologický, thriller či horor a dokázala, že romány Thomase Harrise jde naprosto parádně převést do filmové podoby. Když se to dělá ovšem opravdu správně, naplno se podaří vystihnout ducha Harrisových románů a jeho ikonické postavy a zároveň se filmařskými postupy adaptace vydá též tak trochu svým jiným směrem. Zároveň ovšem poselství příběhu vystihne naprosto bravurně. Mlčení jehňátek je vším, jenom ne klasickou kriminálkou. Je to film o snaze o dopadení sériového vraha, zároveň o vyrovnání se s dětským traumatem, změně, soubojem s podceňováním a především zátěžové zkoušce vlastních schopností. Demmeova adaptace je stejně tak komplexní jako knižní předloha a i přes lehké změny (jinak jde ovšem o velmi věrnou adaptaci) se jí myšlenku skutečně naprosto výtečně podařilo převést do filmové podoby. Clarice Starlingová je jakožto studentka FBI vhozena do světa silných mužů, přičemž se naprosto bravurně podaří ztvárnit to, že je Jodie Foster oproti všem mužům od policie a FBI jednoduše poloviční. Jodie Foster byla výborně obsazena nejen typově, ale zároveň je v roli opravdu skvělá. Už úvodní scéna naprosto výtečně ukazuje, jak jde Clarice Starlingová v rámci výcviku FBI na hranu svých fyzických sil a výtečný záběr ve výtahu, který ukazuje Clarice pouze ve společnosti dvoumetrových mužů je jedním z těch důkazů, kdy vizuální zpracování nahrazuje vnitřní monology, které do filmové podoby není tak snadné převézt. Scenárista Ted Tally vzal předlohu Thomase Harrise a jeho Clarice napsal přímo na tělo Jodie Foster a dost možná i proto ona v té roli tak výborně funguje. Pravdou nicméně zůstává, že ať už musí Foster ztvárnit studentku akademie FBI na dni fyzických sil, musí vézt silné dialogové konverzace s Hannibalem Lecterem nebo se definitivně stát tou silnou ženou, kterou chce být, Foster se to daří skvěle. Výkon Anthonyho Hopkinse v roli Hannibala Lectera byl tak mistrovský, že mu stačilo pouhých 16 minut, aby získal Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Stačil by mu přitom už jenom nástup na scénu. Do první scény s Hannibalem Lecterem se výborně daří budovat děsivou atmosféru, která kolem Hannibala kanibala oplývá a pak definitivně přijde Hopkins na scénu a Hopkins hned svým prvním gestem dokáže naprosto vystihnout mrazivost, která kolem něj sálá. Při svém prvním nástupu na scénu se Hopkinsův Hannibal opravdu začne vyjadřovat jako chytrý muž, zároveň je ale od začátku jasné, že s tím skutečně není něco v pořádku a nejde jen o to, že divák pár minut nazpátek slyšel, co všechno tenhle kanibal spáchal. Právě zde fungují náznaky ohledně toho, jakých brutálních skutků byl Hannibal schopný a představivost v tomhle ohledu působí mnohem lépe, než kdyby nám byli Hannibalovy skutky představeny v rámci flashbacků. Hopkins je prostě naprosto fenomenální a naprosto z něj jde cítit ta děsivá aura. Ať už mluví o tom, že si užil kvalitní játra s fazolemi a výborným chianti nebo se vyloženě vyžívá v posmívání Clarice Starlingové, Hopkinsův výkon je tak silný, že byste mu toho šíleného kanibala skutečně věřili. A to nemluvíme o momentu, kdy Hannibal dostojí své pověsti a ukáže se, že všechny ty opatření měli zcela svůj důvod. Hopkinsův Hannibal se napříč filmem ukáže jako nebezpečný manipulátor, velice inteligentní člověk s výtečným dedukčním talentem a především skutečně brutální vrah, což dohromady tvoří nebezpečnou kombinaci, která Hopkinsova Lectera dělá jednu z nejnebezpečnějších filmových postav a zároveň jedno z nejsilnějších hereckých ztvárnění v historii kinematografie. Mezi Hannibalem a Clarice ovšem vzniká víc než pouhá spolupráce na případu. Navzájem se zaujmou, protože jsou oba velmi zajímavé osobnosti, ovšem oba z různých důvodů. Konzultace ohledně případů fungují na takové bázi, že Hannibal vždy chce informaci za informaci a tak se postupně dozvídá více o minulosti Clarice a i přesto, že jí do jisté míry deptá připomínkami na dětství, právě svěření se o svém dětském traumatu ve finále pomáhá Clarice k síle ohledně konfrontace Buffalo Billa. Ve stínu Anthony Hopkinse ještě ve filmu je jeden vynikající výkon v roli šíleného vraha a to Ted Levine jakožto Buffalo Bill. Od začátku je víceméně jasné, jak přesně Buffalo Bill vypadá a je to zcela jedno. Jde totiž pouze o přezdívku a zároveň má tak člověk příležitost vidět v jakém psychologickém rozpoložení hlavní protivník je. Levine je jakožto Buffalo Bill děsivý a především jde též o velice zajímavý charakter. I Scott Glenn jako vedoucí FBI Jack Crawford výtečně funguje jako mentor Clarice a celkově je pro mě Glenn nejlepším představitelem této role v rámci historie adaptací knih Thomase Harrise. Demme společně s kameramanem Takem Fujimotou bere během rozhovorů postav důraz na detaily jejich tváře. Díky tomu se divák nejen velmi snadno vcítí do aktuálních stavů postav, ale zároveň to celé ještě více prodává atmosféru ještě o poznání více. Stejně tak se elegantně pracuje se střihem jednotlivých záběrů, kdy se zároveň střihem bravurně buduje napětí v tom osudovém finále. A do toho celou dobu hraje famózní soundtrack Howarda Shorea, který naprosto výtečně sedí k jednotlivým pasážím a ve finále nakonec máte pocit, že vznikl jeden z nejkomplexnějších thrillerů všech dob, který ani po 30 letech neztratil nic ze svého výtečného kouzla. Společně se Stalo se jedné noci a Přelet nad kukaččím hnízdem je Mlčení jehňátek dodnes posledním filmem, který získal Oscara ve všech pěti hlavních kategoriích (film, režie, hlavní herec, hlavní herečka, scénář) a to naprostým právem. Děsivý Hopkins, výtečná Foster, bravurní Levine, výtečný tvůrčí vedení, vizuálně neskutečně kreativní a především skutečně komplexní a duchem držící se knižní předlohy. Mistrovský thriller, který skutečně nestárne a výtečně funguje i po třech dekádách...... (14.02.2021) (menej) (viac)

"Že vás prcá?" Ako sa dofrasa dostal k tomu peru??? Svojho času ma Mlčanie jahniat neskutočne sklamalo. Dlhé roky pred pozretím som ho (i vďaka povesti jediného hororu v histórii, ktorý získal 5 najdôležitejších Oscarov) považoval za horor. Nech je Mlčanie jahniat akokoľvek temný triler, stále je to "iba" temný triler. Keď som si Mlčanie jahniat v 90. rokoch kúpil na VHS, znechutilo ma práve to, že to nebol "poriadny" horor. Trvalo dlhé roky, kým som sa s tým zmieril. Až po určitom čase som si k Demmeho trileru našiel cestu. Dnes ho vnímam tak, že je skvelý, ale nie je to žiadna srdcovka a napríklad značne kontroverznejšieho Hannibala vnímam oveľa pozitívnejšie. Faktom je, že Demmeho atmosféra je väčšinu času neskutočne depresívna a nechutne tiesnivá. Je to mimoriadne krutý film, možno jeden z najsurovejších, aké som kedy videl. Pritom paradoxne obshauje nevyhnutné minimum explicitného násilia. V tom jej výrazne pomáha neznesiteľne ponuro pomalá hudba Howarda Shorea a krásne hnusná jesenná výprava. Dobrý dojem vytvárajú pochopiteľne vynikajúce herecké výkony (nielen Jodie Foster a Hopkins, ale i Heald, Glenn, Kasi Lemmons, či sympaťák Frankie Faison, ktorý hral už v predchádzajúcej lecterovskej adaptácii Červený drak alias Lovec ľudí, ale paradoxne inú postavu) a plno kultových scén (studňa, nočné videnie, záverečný telefonát). Vrátane strašidelne otvoreného konca. Sranda je, že snímku mal pôvodne ako svoj hollywoodsky debut točiť Paul Verhoeven, avšak napokon sa rozhodol pre sci-fi RoboCop a to z dôvodu, že scenár Mlčania jahniat mu pripadal priemerný (napokon Oscar za najlepší scenár!) a taký ponurý príbeh považoval za niečo, čo zrejme v kinách prepadne (nakoniec neskutočná celosvetová tržba 272 miliónov pri smiešnom 19-miliónovom rozpočte!). Okrem toho si ako čerství prisťahovalec netrúfol natáčať "civilné" filmy o Američanoch pre Američanov a tak radšej nakoniec siahol po sci-fi žánri. Chyba, Paul. možno tvoja najväčšia. Čo sa týka bimbasa ukrytého medzi nohami (bolo to už v knihe), vždy si spomeniem na Priateľov, kde Rossa podobnou príhodou v dospelosti rada (a často) pred ostatnými strápňovala jeho mama. Zaujímavé je, že jeho sestru tu samozrejme hrala Courteney Cox, ktorá hrala aj v prvom Aceovi Venturovi a v ňom sa taktiež nachádzala legendárna scéna s pipikom medzi stehnami. Wtf? Film sa vcelku verne drží knihy. Asi najzásadnejšou zmenou je relatívna drobnosť, kým vo filme Lecter Starlingovej telefonuje, v knihe jej "iba" napísal list (telefonát samozrejme funguje naturalistickejšie. A povedal by som, že vo filme sú Dr. Chilton a Paul Krendler (ktorého si v neskoršom Hannibalovi odporne vychutnal Ray Liotta) ukázaní v o čosi pozitívnejšom svetle resp. Krendler má myslím dokonca len nemé cameo. Film vôbec nespomína Crawfordovu umierajúcu manželku a celkovo menej, než kniha, rieši prípadné sexuálne pnutie medzi ním a mladučkou Starlingovou. Rovnako Starlingovej scény so spolubývajúcou sa podstatne stenčili, napriek tomu si trvám na tom, že film a kniha sú si po dejovej stránke 1:1. (05.12.2004) (menej) (viac)