Čas jeřabin

Vcelku průměrná televizní inscenace. Režišér Háša si do hlavní role obsadil manželku Květu Fialovou, stejně jako do spousty svých televizních počinů. Příběh nic moc a herecké výkony průměrné. Od podobného hereckého obsazení bych čekal více. (04.05.2007)

Lyrický tón podzimní nostalgie rámuje celý příběh původní hry Františka Pavlíčka z domova důchodců, kam takřka westernovým způsobem vstoupí "cizinka odnikud" v podání křehce noblesní Květy Fialové. A než se znovu vytratí do neznáma, lehounce rozkolísá tamní vztahy, dávné křivdy a nejistoty. Ale opravdu jen lehounce, protože aby se tahle tichá slovní válka vůbec nějak rozhýbala, vypomohl si Pavlíček poněkud zprofanovaným motivem, jaký v devadesátých letech představovala hrozba restituce. Na druhé straně ovšem Hášova inscenace přinesla hezký český dárek své generaci, tedy vesměs zralým hercům, kteří byli svedeni na skromnou plochu v nevídaně silné kolekci, vedené Josefem Somrem, Josefem Vinklářem nebo Blankou Bohdanovou. Nejde sice o žádnou strhující událost, ale jako poctu čisté mateřštině i jako druh abiturientského večírku pánů herců "v letech" lze tento nenápadný, vlídný a ospalý film bezesporu obhájit. (23.10.2017)

Příjemné herecké výkony a ne úplně nezajímavé charaktery v televizní inscenaci z prostředí domova důchodců v jakýchsi "lidských" interakcích - ale bohužel chybí výraznější příběh, pnutí, drama. Není to příliš dobře napsané. Trochu odnikud někam, nebo alespoň mě to nezasáhlo. Figurky nechat, texty přepsat, dát tomu švih. (23.11.2016)

Pan Háša uměl tvořit duchaplné snímky plné lidskosti, porozumění, stejně tak, jako skvělé situační krimi... (25.01.2011)

Tu vaří hřejivé, tu hořce trpké. Podzimní čaje v hodině páté. Záchvěvy chutí. Maluje zátiší s medem i pelyňkem. Mámení - pábení. V pensionu dříve narozených duší. (26.03.2021)