埋もれ木
The Buried Forest
Obsahy(1)
Co všechny lidi bez rozdílu spojuje, jsou příběhy. Tato humanistická myšlenka se v rukou jednoho z největších japonských mistrů melodramat stává stavebním principem filmu. Snímek představuje dětské fantazie, adolescentní vědomé hrátky s prolínáním reality a fikce a vzpomínky dospělých zahalené nostalgickým přikrášlujícím oparem. Fantaskní příběhy spojují nejen postavy obyvatel jedné vesnice navzájem, ale váží se také k věcem, domům, půdě i daleké minulosti. Svými okouzlujícími obrazy, podmanivou atmosférou, fantaskními událostmi a jejich snovým řetězením se film stává režisérovým vlastním příběhem, který nabízí divákům stejně bezprostředně, jako jeho postavy sdílejí své sny s druhými. (Febiofest 2007) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
K. Oguri patri medzi dolezitych sucasnych malych-velkych japonskych reziserov. Za vsetko, prirovnavaju ho k Ozuovi. A maju preco, perfekcionalista ako Ozu, az na par vynimiek staticka kamera ako Ozu, dlhe zabery ako Ozu, nerespektovanie 180 stupnoveho zaberania sceny, ako Ozu, snad len v kamera nie je vzdy vo vyske jedneho metra, ako to mal Ozu. Napriek tomu vsetkemu opakovaniu, ide len o styl, ktory umoznuje Ogurimu byt svojsky. Vybrat si scenu, uhly zaberov a nechat divaka precitit to, co je podstatne, obraz. Pracovat s obrazom, ved je to filmove medium, to rozprava obrazom. ()
Vlastně ani nevím, za co tu hvězdičku dávám, asi za nějaké ty hezky vypadající kulisy starých stromů ke konci. Po půl hodině jsem opravdu přestal vnímat, neustále jsem se snažil přijít na to, o čem to vlastně je... Vzpomínám si na nějaký příběh o velbloudovi, co tam pořád jedna holka postupně vyprávěla, a to byla jediná 'linie', kterou jsem byl schopen sledovat. Ještě si vzpomínám na nějakou scénu, trvala snad 10 minut (aspoň mi tak připadala), kdy křídou vandalizovali hřiště a pak si začali vyprávět, že nakreslili znak, který se používá v nějaké čínské vesničce, jinak... Nic... Nic, nic, nic. O čem to bylo?? ()
Tenhle fim me celkem nadchnul. Kolega dezorz vzpomina na Yasujiro Ozua a ma pravdu. Ano kamera casto jako by slavnemu predchudci "z oka vypadla". Presto ma film celkove bliz k trendu venkovksych povesti, fantasii a pohadek. A i kdyz se do mesta na skok take podivame, celkove tim ten prazdninovy, letni pocit tajemna, dobrodruzsvi a navratu k prirode, zustane nezastren. Na podobny dojem si vzpominam z nekolika casti Snu od Kurosawy. Moc hezky film. Ma roztomile hrdiny, zajimave napady a vucec prijemnou atmosferou. ()
ZASYPANÝ nebo ZKAMENĚLÝ LES. Vytříbené, pozvolné obrazy, reflexivní nálada. Zejména poslední čtvrthodina s návštěvníky mezi mohutnými kmeny zkamenělých stromů (doplněná vznášejícím se modelem velryby ověšené balónky s plynem a pak vznášejícím se nafouklým červeným modelem koně) je magická. 90%. ()
Hypnoticky pomalý, meditativně zasněný a hlavně magicky krásný film o potřebě vyprávění příběhů. Fascinující obrazy, ve kterých je příjemné přebývat (pokud vás vtáhnou). Rád bych viděl i další Oguriho snímky. ()
Galéria (7)
Fotka © Pyramide Distribution
Reklama