Kosti

Zvuk motorů aut, kvílející dítě, neúprosné argumenty, americká hudba, ohlušující vrčení busu, Ossos je film vytvořenej přímým ponořením smyslů. Situovanej do chátrajících uliček a místností venkovního slumu, jazyka je dosaženo skrz akci. Žena táhne svýho rozrušenýho milence z postele, lidi se vracej z práce v dešti, pár jich tančí do rychlý muziky; Costův svět se skládá z malejch momentů. Osvobozující publikum ze sebeuspokojující se logiky. Ossos je přísně eliptickej. Když se muž pokouší několikrát v průběhu filmu prodat svý dítě, žádný očekávání sužovanýho mateřství tady nejsou. Žádná konfrontace. Je to prostřednictvím tohoto pohledu , ve kterém společné body emocí stali se vyhaslé , že film existuje na. Pouze prostřednictvím narušeného pohledu starostlivé zdravotní sestry, je Fontainhasina prázdnota odražena. (07.12.2015)

Poutavý název může u neznalého diváka evokovat představu hororového snímku. Jakožto zdejší hororový expert jsem však pochopitelně věděl, že Ossos nemá s hororem společného zhola nic a vybral jsem si ho k projekci výhradně za účelem prohloubení svých znalostí v rámci obecného filmového povědomí. Zastávám totiž názor, že opravdovým odborníkem se člověk stane teprve tehdy, jestliže kromě své specializace zároveň obstojně porozumí i celku. Například prvotřídní osteolog nemůže být pouze expertem na kosti, ale musí disponovat poměrně hlubokými vědomostmi o fungování celého těla. Ve světě filmu to samé platí o hororovém expertovi. I to je jeden z důvodů, proč jsem považován za největší hororovou autoritu na celé csfd.cz. Snímek Ossos mě více než zklamal. Režisér Pedro Costa vůbec nezvládl práci s emocemi postav, které svou citovou plochostí připomínájí spíše roboty. Snaha zachytit bezútěšný život v lisabonském slumu se povedla, avšak zároveň kompletně minula účinkem. Celý film ve výsledku působí značně odosobněně, takže divák bude bezpochyby lehce znuděn, k čemuž přispívá i velmi pomalé tempo plné dlouhotrvajících záběrů na prázdnotu okamžiku. S bídou dvě hvězdy. (02.12.2016)

Špína, trosky, šeď. Myslím, že tato 3 slova velmi dobře vystihují tento film o sociálně nejslabších na okraji portugalské společnosti. Moc dobře se na to opravdu nedívá, ale zase jde o pohled, který je maximálně autentický. Tedy až na tu drobnost, že všechny portugalské zdravotní sestry jsou zřejmě anděly. Vadil mi trochu ustřižený konec, ale život šel prostě dál, takže to beru. Celkově slabší 4*. (04.08.2013)

Portugalsky reziser Pedro Costa a jeho trilogia z portugalskeho Lisabonu, konkretne zo stvrte  Fontainhas. Film pojednava  o portugalskej chudobe a  o ich zivotoch. Ide hlavne o ludi na okraji spolocnosti, reziser zobrazuje tychto ludi odosobnenym sposobom. Chudoba, spina, trosky, rozbite cesty a osarpane zdevastovane budovy. Ti ludia ziju na ulici lebo nemaju prijem a nemaju prijem preto, lebo ziju  na ulici. Nie doslovne, maju domov, no je stary, zdevastovany, osarpany. Podla mna tam skoncili ti, ktori nemali nikoho blizkeho, ludia na okraji spolocnosti zrejme nemali pracu, zili len z prilezitostnych brigad.   Uzivatel Psychor je proste debil, jeho komentar mozem kludne oznacit za mletie hoven. 67 % (14.12.2022)

Chápu o co Costovi šlo, ale to zpracování je na prd. I přes celkem silné téma je to neskutečně chladné, s nesympatickými postavami, mnoha scénami, které jsou bezdůvodně o dost delší, než by měly být... Vlastně ani ten děj na 94 minut vůbec nevystačí, teda v tomhle podání. A o postavách taky víme poměrně málo, přičemž by se se tu dala rozehrát pořádná psychologie u všech postav. A i to vyznění o těžkém životě ve Fontainhas je zde blbě vyjádřené, když mu chybí síla a vlastně ani nevím, jak moc si ho zdevastovali jeho obyvatelé a jak moc na ně kašle vláda. Samozřejmě si to můžu najít, ale když jsem o to teď viděl film a netuším, tak je asi něco špatně, ne? Po filmařské stránce je to celkem dobře a zpočátku to aspoň zajímavě vyprávělo obrazem, ovšem pak se to zamotalo do nudného dramatu s divným chováním postav. Zatím to nejslabší, co jsem od Costy viděl. 2* (03.03.2021)