Svadby ako remeň

Po celou dobu filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduji nějaký amatérský pokus o film z dílny party nadšenců. Příběh o třech svatbách, jedné stupidnější než druhé. Takový ten film, kdy už za hodinu ani přesně nebudete vědět jakým způsobem byste ho měli v komentáři zhodnotit. Jenže já to nepíšu po hodině, ale po třech měsících. Někdy mi bylo za hlavní hrdiny až trapně. Tvůrci se ani netajili tím, že se mnohdy jelo více či méně bez scénáře, což by nemusel být až takový problém, ale chce to notnou dávku umění improvizace. Ta bohužel zdejším hercům zcela chybí. Při jejich trojčení například po tenisovém kurtu jsem musel zavírat oči. Musím ještě podotknout, že mi bylo úplně jedno kdo vyhraje soutěž o nejoriginálnější svatbu, protože všechny páry mi byly krajně nesympatické. (22.09.2006)

Kouzlo britských komedií spočívá z větší části ve slovním humoru. Jakmile se tvůrci zaměří hlavně na ten situační, pak výsledek ve většině případů značně pokulhává. Svatby jako řemen se sice můžou pochlubit zajímavým námětem, který však není správně využit a tak celý film může pobavit pouze svou základní myšlenkou. Po přijatelném úvodu se totiž film dále nese ve značně rozpačitém duchu. Údajně má jít o romantickou komedii. Popravdě řečeno, určité opodstatnění jsem shledal pouze u první části tohoto označení, vtipné kaše totiž autoři moc nepojedli a veškerý humor se zasekl na úrovni veselých historek ze svatby, kterým se smějeme víc ze zdvořilosti než proto, že by byly skutečně vtipné. Připočtu-li fakt, že většina herců je neskutečně prkenná a že jediné vyvrcholení sto minutového utrpení je společná písnička, nezbývá mi než si povzdechnout nad tím, co vše může (dokonce i v Británii) zamířit do kin. (15.08.2010)

Sedíte v plném kině, které se náramně baví, a vám jen mrzne úsměv na rtech. Možná znáte ten pocit. Komedie Confetti, apoteóza průměrnosti, byla pro mne přesně takovým zážitkem. Celkem neotřelý námět i zpracování sráží pro mne velmi povážlivá ideologie filmu, diktující mu i jednotlivé "humorné" scénky, na nichž je postaven. Vítězí zde průměr a konformita (která dvojice asi zvítězí?) v různých variacích, včetně spíš konformního střídání "improvizovaných" a nazkoušených sekvencí. Ano, jsou tu sympatičtí gayové - asi tak sympatičtí, jak by měli roztomilí zženštilí gayové průměrně vypadat - nic za tím. Ano, jsou tu postavy vyčnívající nad průměr - však se také svými ambicemi nebo životním stylem pěkně zesměšní. Ano, ti sympatičtější hrdinové mají šanci vést spokojený život - pokud se zprůměrují. A tak má pro jistotu i vítězná nevěsta oněch průměrných pár kilo navíc. (08.08.2006)

No, moc mě to nebavilo. Film má sice velmi dobrý námět, ale nevyužívá ho směrem ke komediálnosti, nýbrž se z toho stává slepenec scének ze svatebních příprav, které provázejí obvyklé problémy, hádky atd. Vlastně si ani teď nevzpomínám, jestli tam vůbec byly nějaké vtipy (pokud nepovažujete za vtip, že se někdo svlékne do naha). Také mi chvíli trvalo než jsem si zvykla na formu i technické zpracování očividně inspirované různými reality show. (22.06.2007)

Sympatický pokus o "jinou" svatební komedii, nijak zvlášť vtipný a bohužel bez jakýchkoli hlubších přesahů (i když právě o to si svou "dokumentární" formou říká). Herci buď přehrávají, nebo podhrávají, ani Freeman tady ve výrazu nepřesáhl běžný televizní formát (na rozdíl od televizního sitcomu Office, kde byl, spolu s ostatními, jednoduše skvělý). Na 100 minut filmu tenhle scénář prostě nestačí, nanejvýš tak na polovinu. Jedno zkouknutí možné. (24.09.2007)