Z

Režiséra Costa-Gavrase i herce Yvese Montanda si vážím především za jejich nasledující společný snímek Doznání, ve kterém v dobách tuzemské normalizace nabídly (tehdy alespoň "západním" divákům) drsný obraz vykonstruovaných procesů 50. let v Československu. Volnou sérii o mrazivých politických událostech z různých krajin, navíc dle autentických knižních předloh, rozhodně vítám. Ač přiznám se, že zdejší téma atentátu a zvrhnutí vlády v Řecku je mi poměrně vzdálená nejen jakýmikoliv vědomostmi. Zaujal mne samotný úvod s přednáškou, kde se mluví o totalitních či jinak represivních režimech v metaforických přirovnáních k plísním během pěstování rostlin. Ale s přesunutím děje k věci mi trvalo mnohem déle, než se mi příběh z poměrně vzdálených končin dostal pod kůži, nicméně nakonec se povedlo! Především od momentu, kdy se rozjelo brilantní vyšetřování ve stylu detektivky (v postupném přepájení různých zjištění s politickým pozadím), začal pro mne příběh, který byl velice napínavý a působil i silně. Charismatickému Montandovi padla role zavražděného, takže se objevuje bohužel jen symbolicky, nejčastěji v různých flashbacích, ale Jean-Louis Trintignant mi svou kreací hlavního vyšetřujícího jeho nepřítomnost celkem slušně vynahradil. Stylovou podívanou nádherně podporuje i vizuál, který Gavras s tvůrčím týmem doladil podle řecké vlajky laděny do kontrastně modro-bílých motivů. No uznejte: pánové v modrých oblecích a bílých košilích, v místnosti s bílými zdmi modrý nábytek, na modrém stolku bílé papíry, dokonce modro-bílý psací stoj, a pozor: bílý ventilátor s modrou vrtulou! Tak tomuhle, pane režisére, říkám originální umělecký cit pro patriocismus k vlastní rodné zemi. 80% (06.09.2019)

Kdyby jen ten začátek nebyl tak nepřehlednej. Přitom je jasný, že bez něj by to nešlo, protože zbytek filmu je v podstatě vyšetřování. K filmu jsem se dostal při čtení řeckých dějin (Hradečný, Pavel - Dějiny Řecka), kde je zmíněn v souvislosti s násilnou změnou politické reprezentace v šedesátých letech. Podle mého názoru autenticitě hodně škodí, že C-G byl v podstatě odříznut od Řecka, a film točil jinde (samozřejmě, v Řecku by jej točit nešlo možná dodnes), v Alžíru. Pár lahví od piva a odznaků na zdi mě nepřesvědčilo, že se děj odehrává v Řecku. Taky si nejsem jistý, jestli se má jednat o Soluň, když sem "noviny každý den v 10:00 dováží letadlo z hlavního města". Papaska víceméně jen do počtu jako star. Oceňuji střih, skvělou kameru a v druhé části i tempo. Na plný počet to ale není. (30.08.2015)

Myslím, že paralely s dnešným vývojom sveta, sú jasné. Každý režim zakazoval, zakazuje a zakazovať bude. A to to, čo hodnostárom nevyhovuje a pripomína ich skazenosť ľudom. Je už len na tej ktorej ovci, ako zabeká. Nečakal som nič výnimočné, čo sa týka filmu, aj napriek oscarovým oceneniam a nomináciám. Akosi som tušil, že aj napriek kritickej sláve, to nebude topka ( narozdiel od podobne strihnutej BITKE O ALŽÍR ). Snímok dravý a hutný, ale stále len niekde na pol ceste. (07.05.2019)

Iste ideologicky je to dosť vyhranené a jedna alebo druhá strana sa k tomu stavia dosť vyhranene, no vadí mi skôr že to vyzerá ako obyčajná kriminálka, že sa tam viac reční než by tam bolo spiknutia a nejakého odkazu, čo je trocha problém. V tomto to teda nevnímam možno ako iní, ktorým to príde strhujúce. Politicky, ale aj filmársky je zaujímavý záver, tam je aj určitý odkaz podľa mňa, no viac by som to nevychvaľoval, až tak výrazných momentov tam na to nebolo. (29.07.2015)

Nejslabší z trojice po sobě jdoucí spolupráce režiséra a představitele hlavní role je přesto stále silným a napínavým politickým thrillerem. Přestože ve filmu asi nejčastěji padne slovo komunismus, je nejméně názorově vyhraněným Costa-Gavrasovým dílem. Velký Řek malé postavy dokázal vždy provokovat. (11.05.2014)