Hrad stínů

Zbytečně zdlouhavá pohádka o ničem. Resp. má být o tom, jak princ dospěje a začne vidět svět takový, jaký je. Problém je, že se tak má stát skrze čarodějnici a vodníka, což samo o sobě není výchova k dospělosti, ale spíš exorcismus. Pár lidí, které princ najme na práci, čarodějnice zakleje jako stíny, a princ si myslí - bez jakéhokoliv důvodu a podkladu, vždyť s těmi lidmi mluvil sotva dvě věty - že zdrhli kvůli němu. Což svědčí spíš o princově blbosti a pitomosti, než nevyzrálosti, a neschopnosti prohlédnout tak jednoduché triky, s jakými čarodějka přišla. S příchodem kamaráda z dětství a jeho sestry si pak dokonce zazpívají a zpívají následně i v nejnemožnějších situacích (třeba hned po osvobození stínů, kdy by člověk čekal nějaké jůů, jééé, kde to jsme, co se stalo apod.). I ten konec čarodějnice a vodníka byl divný - jako fakt jen tak zmizeli? Celkově nevyvážené, spousta zbytečných scén, zaměřením roztěkané a nejednoznačné, poučením hloupé. Jinak pohádka je pro mne důkazem, že Ševčíková naturelem na hodné princezny a hodné holky fakt nemá. (01.11.2015)

Mám tu pohádku celkem rád, i přes nelogičnosti v ději. Hlaváčová je totiž jako zlá čarodějnice nezapomenutelná. Prince Vaculíka víc ocení holky, ale mně v těch rolích nevadí, na rozdíl od většiny pozdějších představitelů tohoto užitečného pohádkového řemesla. Kubec sympatický. Částečně ovšem souhlasím s Honajzem ohledně Ševčíkové. Byla to hezká holka, ale taky mi přijde, že ve zlé poloze je mnohem víc ve svém (přirozeném) živlu. (27.06.2022)

Jako pohádka více méně nepoužitelné, dětem pusťte něco jiného. Jako specifická fraška pro dospělé, kterou rozverně s gesty rozevlátého haura ve stylu "nakonec to v podstatě mám na háku i na špekáčku" proputuje princ Vaculík s kamarádem Kubcem, je to příjemný podkres pro nějakou činnost. Protože z hlediska scénáristického je to teda velkej, hodně velkej bizár a neuvěřitelnost. Je až nepochopitelné, že to scénárista a režisérka mohli myslet vážně. (09.02.2021)

Pohádka na klasické téma vítězství dobra nad zlem obohacená o motiv pubertální vzpoury mládí nesené přirozeným procesem dospívání a proměny jinocha v muže vyniká i netradiční rolí čarodějnice vždy vynikající Janou Hlaváčovou a při dobrém režijním vedení Janečkové i mladí herci neční z inscenace jako hrábě z tlumoku. Miloš Kratochvíl jako scénárista názorně demonstruje nejpatrnější rozdíl mezi pohádkami komunistické a postkomunistické éry - kvalitu scénáře. "Zdlouhavost" trvající necelou hodinu to jen dokresluje. (03.09.2022)

Princ horečně, a vzhledem k věku i logicky, touží, aby mu královští rodiče ve své opičí lásce přestali utírat nos i zadek a dostane tak od svého otce hrad, aby tam dokázal, jak zralým a dospělým jedincem je. Princ předvede mistrovství v mladistvé důvěřivosti a naivitě, což je stejně tak očekávatelné jako přirozené. Protože princové jsou nejen na draka, s ušlechtilou zarputilostí se po prvním selhání vrátí k práci na svém osobnostním růstu, k čemuž mu napomůže vhodně se objevivší páreček z podhradí, kdysi princův nejlepší kamarád a jeho sestra. Bez romantické zápletky totiž dozrát nelze, dej Bůh lásku našim sadům a záhonům. Krásně zlá čarodějnice Hlaváčová se nezalekne nové výzvy a čaruje, div z toho jejího neurotického zvukoplachého vodnického potomka netrefí šlak. Nakonec se objeví světlo na konci tunelu a jak to při výskytu světla bývá, stíny vyblednou. Fiat lux vede k nezbytnému in vino veritas, na svatbu nás už jako diváky nepozvou. (07.02.2016)