Větrná setba

Po přečtení popisky v televizním programu jsem rozhodně čekal dramatičtější příběh, ale dočkal jsem se nepříliš záživného zpracování klasika (Václav Řežáč). Že jde o příběh maturantů skládajících zkoušku dospělosti před nástupem na frontu vlastně ani z filmu nevyplývá - žádné scény jak se třeba někdo učí, natož se samotné maturity. Jen časté nezáživné lyrické pasáže, které spíš uspí, než aby přiblížily emoce postav. Nějaká zápletka táhnoucí se celým filmem není. Dění začne být dramatičtější až ke konci, ale dojem unylosti už to moc nenapraví. (01.08.2007)

Trampoty mladého intelektuála, kterému tlačí přebytek "mládí" na mozek. Zároveň hrozí povolávací rozkaz a nástup na frontu. V tomto zmatku ho míjejí různé ženy a přátelé přicházejí a odcházejí. Každý výlet do historie potěší. 70% (01.06.2019)

Mladí muži poznávají svět na pozadí WW1. Mladý moralista neváhá napadnout kamaráda, který se mu svěří s milostným dobrodružstvím a nazve ho prasetem. Následně bezcitně svede naivní a hodnou služtičku, která si kvůli němu ohrozí existenci, aby ji obratem odkopl jako prašivého psa. Pak bonzne fotra, aby mohl mydlit jeho milenku. Prostě pravý charakter! (18.01.2024)

Poměrně složitý vývoj, jaký během bouřlivě se proměňujících prvních let dvacátého století prožíval jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. sociální (socialistické) prózy Václav Řezáč je vlastně jakousi odpovědí na autorovo pozdější levicové vyhranění, nesoucí v sobě hořkost a zklamání z nadějí, vkládaných do říjnového osamostatnění československého národa. Toto rozčarování však ještě zcela pozbývá Řezáčova prvotina, román Větrná setba, šrámkovsky zjitřený obraz rodinných vztahů podávající autobiografické svědectví o citové vyprahlosti generace, která vyrůstala v mravním rozvratu světové války, byť v jemných konturách tu již probleskuje paprsek vzdorující revolty, připisovaný spíš mladickému hledání sebe sama v nejednoduchosti doby. Moskalykovu filmu lze bezpochyby vytknout leccos, od ne právě kvalitního scénáře až po citelnou dějovou rozvleklost, na druhé straně nelze neocenit vynikající kamerové záběry a lyricky působivou hudební kompozici. Nemalý vklad je vložen do tehdy nastupující nejmladší herecké generace, která tu dostala svůj prostor; generace osmdesátých let (Vaculík, Vladimír Dlouhý, Bubník, Juřička, Gajerová, Krbová), jež vesměs svou příležitost dokázala zužitkovat v přítomnosti zkušených velikánů a rádců Slunéčkové, Kostky, Beneše, Kačírkové, Adamíry. Nicméně navzdory těmto hodnotám zůstal Moskalykův film Řezáčově literární předloze leccos dlužen a dnes mrtvého autora jen těžko vzkřísí několik málo dobrých záběrů a hereckých výkonů, byť i toto málo z mála je stále silný nadprůměr v porovnání se současnou upadající kvalitou původní domácí tvorby. (28.10.2010)

Smutný příběh nadějného mladí překřičeného strašlivou válkou...! (28.10.2010)