Ticho po pěšině

Prokletí premiér 34. týdne na Netflixu pokračuje? A nebo jsem už totálně jeblá? Protože mě se to vážně moc líbilo. Zatím obě věci, kterých se to týká, na třetí se teprve chystám, ale taky teda zatím je hodnocení nic moc. Takže je to opravdu tak? Je to špatná série? Dává to vůbec smysl? Ne, není to špatná série. A dává dokonalý smysl. A jak tedy dopadla minisérie The Frog? The Frog má ve výsledku vlastně poměrně jednoduchý příběh. Možná až moc jednoduchý. Úkolem diváka je poměrně dlouho tápat, co se děje. Co je pravda a co se tedy přesně stalo. Co se stalo před rokem a kam zmizel ten malý kluk. A o co jde právě teď. A co se dělo s rodinou, které život zničil vrah možná tím horším způsobem, než kdyby zabil někoho z nich. Nevím, zda je potřeba se ještě víc rozepisovat, to jsem musela (bohužel) udělat ve spoilerové části. The Frog je prostě klasický psychologický thriller, který splňuje všechno, co podobná žánrovka splňovat má. Takže pokud jste na podobné věci, tohle je přesně to, co vás bude bavit. ***** Kvůli jinému seriálu, kterému se tímto omlouvám, že jsem se na čsfd nerozepsala víc (alespoň u tohohle to napravím). Ano, ano, sice jsem na něj napsala recenzi, ale jsem si jistá, že tu stejně nikdo nečetl. V poslední době mám ohledně toho tak trochu špatný svědomí. A teď asi nastal ten čas, kdy to ve mě částečně bouchlo. Asi za to může ten jeden článek, co jsem nedávno četla. V kombinaci s tím, co mám už delší dobu rozepsaného o současném filmovém a seriálovém průmyslu (a jak mu škodí globalizace) a o tom, co si myslím o toxickém prostředí komentářů na internetu a o tom, jak jsou lidé online zvláštní (nedávno mě moc rozesmál postřeh ohledně toho, že dřív o vaší debilitě věděla jenom rodina a kamarádi a díky internetu o tom ví vlastně všichni...), když si myslí, že je ok cokoliv na internet napsat a dát. Já jsem prostě unavená tím, že se lidi koukají na věci, kterým (což bych ještě zvládla pochopit) nerozumí, ale ještě k tomu se tváří, že jejich pravda je samozřejmě ta jediná správná (to už chápu trochu míň). Stále se ve mě drží psychický trauma z jednoho konkrétního komentáře právě k tomu druhému seriálu. Protože tohle nemá nic společného s kvalitou seriálu. Tohle je o tom, že někdo na základě toho, že něco nepochopí (nepochopit a špatně pochopit jsou za mě dvě rozdílné věci) udělí špatné hodnocení. A navíc má ke svému nepochopení zajímavé argumenty. ***** Jediné, co mě dostalo bylo to, co jsem rozepsala u prvního dílu, to ohledně názvu. Ale to nejde za tvůrci, ale za českým Netflixem. Jinak sama za sebe nemám nic, na co bych si mohla stěžovat. Jinak ta závěrečná pointa obou linek a proč se v té druhé potom věci dějí, jak se dějí, byla moc fajn. Jo, sice to vedlo ke spoustě tragických událostí. Ale vlastně bylo moc fajn pozorovat to, jak konečně přišel čas "pochlapit se", protože to pomůže nejenom nám samotným, ale i těm druhým. Protože je rozdíl, když se to stane dospělému a dítěti. (Až zpětně mi došlo, že jsem možná byla až moc spoilerová ohledně šestého dílu v komentáři. Ale na tom nezáleží.) Jednou musí skončit to, jak naše činy ovlivňují ty kolem nás jenom proto, že jsme sami ovlivnění činy druhých. Proto ten konec byl tak milej. "Máme si toho hodně říct." A samozřejmě: "Vy mě nezatknete?". Takže jo, tohle se za mě moc provedlo. Vážně moc velká spokojenost. A teď ta část, kterou mi nedělalo radost psát.... ***** Přečetla jsem si tady nějaké věci, se kterými prostě nemohu souhlasit. A doufám, že si je někdo nepřečte a na jejich základě si seriál rozhodne nepustit. Byla by to škoda. Nevypisovala jsem se se vším, jenom něco :) V další části komentář obsahuje možné SPOILERY, takže velké výrazné STOP, pokud jste neviděli a máte to v plánu. ***** 1) Kdy je jasné, že se jedná o dvě časové linie a je to až v pátém díle?: Děj hází drobečky hned od začátku. A dost by měl trknout moment pohledu na krabici s věcma na policejní stanic. Mě teda trknul. (To je snad poprvé, co jsem vděčná za ten strohý a kolikrát smysl nedávající Netflix popis věcí, ve Wiki popisu se to dozvíte hned.) 2) Proč se nepohřešoval zabitý policista?: Protože nebyl především vůbec pohřešovaný. Ten incident v hotelu se stal o jeho dovolenou a následně se dohodou zametlo pod koberec a přestalo řešit. A dál byl pro ostatní na dovolené. Nikdo tudíž ani neměl šanci zjistit, že zmizel. A neměl důvod ho hledat. 3) Negenialita geniální vyšetřovatelky: To, že se každému se vším nesvěřuju, neznamená, že něco nevím. Přeci jen, tam byl ten moment obou linek. Navíc je rozdíl mezi tušením a důkazem. 4) Kolik to má vlastně linek a proč nedávají smysl?: Příběh má dvě hlavní linky. Ano, v každé z nich se občas stane, že na chvilku se posuneme v čase, což je klasická vyprávěcí metoda. Stejně jako představy toho, co bychom udělali, kdybychom se nebály. A představy z šoku a vzpomínek. A je to dobře zakomponované. Až později se některé postavy (kromě té jedné hned od začátku) postupně jako starší setkávají s postavami v přítomnosti. Linky samotné dávají smysl hned od začátku a jejich vyprávění není zmatené. 5) Je zde vysvětleno, proč Čeng-ha chtěl koupit ten druhý hotel?: Protože uviděl tu fotku na policii po incidentu s "pohřešovaným" policistou a potom se to začalo nabalovat. Navíc to tam potom sám řekne. Všechno to udělal, aby pomohl někomu jinému! A tím mu vytvořil aliby. Když mu došlo, co se děje. A jaké jsou spojitosti. Aby další člověk nedopadnul jako on. 6) Proč nešel Čeng-ha na policii a nakonec se stalo všechno, co se stalo?: Ano na první pohled to působí jako strach, že co před rokem udělal, z něj udělalo spolupachatele. A pokud by se teď nikdo nedozvěděl, co děje, nedozvěděl by se, co se stalo předtím. Jenže on to potom řekne nahlas a přizná se k tomu, co se mu tehdy honilo hlavou. A přiznat si to...k tomu nejspíš dopomohlo právě i to všechno kolem toho, o čem píšu v bodě pět. ***** Konec VELKÉHO SPOILERU ***** Tohle je jenom příklad, už se nechci rozepisovat víc. Jo, a jenom rychlovka: tu sebevraždu jsem si vysvětlila poměrně jednoduše: že to nedal. Poslouchat ty řeči a ještě o tom psát. Ano, bylo to příhodné a hodilo se to potom někomu jinému kvůli jeho poznámkám. Proto se o tom pouze mluvilo, ale neukázalo, protože to nebylo důležité. Poměrně běžný scenáristický i autorský postup. (28.08.2024) (menej) (viac)

Tvl, co tohle bylo? 5-6 epizod mi trvalo, než jsem se začala orientovat v ději. Prvních několik dílů jsou prostřihy mezi scénami, přičemž se zcela nelogicky a nesystematicky mísí dva příběhy, vzpomínky, součastnost, představy, a opravdu dlouho trvá rozklíčovat souvislosti nebo posloupnost - mně to  začalo dávat smysl až po tom 5. dílu.  Jde tedy o dva příběhy, které by měly být propletené, ale vlastně nejsou, neboť spojitost mezi příběhy je wtf. Kdyby se jednotlivé příběhy natočily jako dva thrillery, asi by to nebyla taková bolest. Takhle vznikla osmihodinová fantasmagorie. Prvním příběh je o penzionu u jezera, kde se se dopustí šílené vraždy sériový vrah. Penzion jde kvůli tomu do kopru. Zbytek je o dopadu krvavého činu na rodinu vlastnící hotel a o pomstě. Druhý příběh se odehrává o asi deset let později, což ale zjistíme fakt až kolem 5.dílu. Muž pronajímá apartmán ve svém domě. Jednoho léta přijede mladá paní s malým chlapcem. Druhý den podle záznamu z kamer odjela nad ránem sama, chlapec nikde. Koupelna smrděla bělidlem, chyběly dva ručníky a v obalu na gramofonovou desku byla deska od krve( wtf). Muž pojal podezření, že se s chlapcem něco stalo, ale neoznámil to na policii. Místo toho mu rok strašilo v hlavě, po roce se žena vrátila a nastěhovala se k němu, parazitovala v jeho domě a vydírala ho zcela nelogicky faktem, že jí nemůže udat, že zabila a rozporcovala dítě, protože to ví (myslí sí to) už rok a nic neoznámil. Muž tak dál toleruje to, že se ho snaží zabít, že vraždí lidí kolem. Nic neřekne, ani když zjistí, že jde po jeho dceři. Jedinými zajímavými okamžiky celého seriálu se tak stávají final fights obou příběhů. V celém seriálu je mnoho wtf záležitostí a zcela nelogických a smysl postrádajících postav. Třeba bratr majitele penzionu se na vendetu připravuje četbou knihy o boxu. Psychopatka z druhého příběhu zabije policistu, o kterém ostatní policisté věděli, že za ní jel do domu, ale nikdo ho nehledá, nikdo to nijak neřeší. V obou příbězích vystupuje policistka přezdívaná Hledač, což by mělo značit její super schopnost dedukce, ale ani v jednom příběhu nijak nepomůže, s výjimkou závěru druhého příběhu, kdy jí majitel domu sám všechno vyklopí. Ani jí ovšem zmizelý kolega policista nechyběl. Další WTF osobou je jakýsi mladý reportér, který měl psát o vraždě v penzionu, ale opět, bez jakékoliv souvislosti s příběhem spáchá sebevraždu, což nemá absolutně žádný vliv na děj, ani se nedozvíme pohnutky k té sebevraždě. Jedinou spojitostí mezi příběhy, opět zcela nelogickou, je, že se majitel domu ( v kterým mu hnízdí psychopatka)rozhodne koupit léta opuštěný penzion z prvního příběhu. Nikdo neví proč. Prostě se mu asi líbí ubytovávat psychopaty, tak chce mít větší prostory. Ale jen tenhle fakt vyjasňuje, jak spolu tyhle příběhy souvisí nebo nesouvisí. Takže spolu nesouvisí vůbec nijak. Vydržela jsem to dokoukat, jen protože jsem si furt říkala, že už, už musí přijít okamžik, kdy to začne dávat smysl. Ten nepřišel. Je to jak čekat na dovolenou, kterou vám den před odjezdem zruší - akorát k nasrání. Kdyby si někdo dal tu práci, nejspíš by z toho fakt šly vystříhat dva béčkový thrillery se stopáží 90 minut. (26.08.2024) (menej) (viac)