C'est pas moi
It's Not Me
Obsahy(1)
Autoportrét režiséra a jeho tvorby, který se volnou formou vrací k více než 40 letům autorovy filmografie. Pro výstavu, která se nakonec neuskutečnila, požádalo muzeum Geogese Pompidoua známého francouzského filmaře, aby obrazem odpověděl na otázku: „Kde se nacházíš, Leo Caraxi?“ (mac000)
Videá (1)
Recenzie (6)
Punkově podvratný anti-portrét sebe sama. Střihový narativní experiment, který si nejspíš užijí režisérovi fanoušci a ti, kteří mají s jeho tvorbou již nějakou zkušenost, nebo alespoň příznivci jinakosti a filmařsky svébytných tvarů. Kdokoli jiný o to nejspíš těžko zavadí, a pokud ano, bude to pro něj navzdory střídmé stopáži na hranici sledovatelnosti. ()
Kviff58: tříčtvrtě hodiny dlouhá onanie, která zabaví pulzujícím vizuálem a možná se i něco zajímavého snaží sdělit? Kdo ví... ()
(KVIFF 2024) Jako tečku za letošním karlovarským festivalem jsem si vybral Caraxovu jednohubku, aniž bych se někdy dříve setkal s tvorbou tohoto tvůrce, který v To nejsem já "maluje" svůj autoportrét. Vlastně maluje - bez uvozovek - jelikož si během těch čtyřiceti minut nápaditě pohrává s obrazem a nabízí divákům rozličné výjevy. V tomto případě mi nevadí, že jsem nejel na podobné vlně jako tvůrce, jelikož jsem si tuto přehlídku obrazů, která měla odpovědět na otázku "Kde je teď Leos Carax?", veskrze užil. Někdy stačí se jen dívat - a nechápat! ()
Blbě se to popisuje slovy, ale prolínání obrazů, střihová skladba a celý flow filmu je naprosto úžasné. A ta třemi lidmi vedená loutka na závěr je epesní třešnička na dortu. Největší slabina filmu je, že bych byl rád, kdyby byl delší... :: kino Ponrepo ()
Být film delší, tak mě semele jak mlýnek na maso. Mozaika z hraných filmů nejen Caraxových, z dobových dokumentů a z kratičkých dokreslujících epizod hraných Denisem Lavantem se prolíná s působivou hudbou a filozofujícím monologem režiséra. Ve čtyřiceti minutách vidíte tuhle mozaiku sestavenou do dokonalého celku s mnoha možnými výklady a s různými kontexty. Názvy témat (třeba Čas, Déja vu, Hudba...), které v rychle se střídajícím vizuálu problesknou, člení celek na části a pomohou divákovi film číst. Účinek filmu je ale především těsně spjat s životními zkušenostmi a vzpomínkami diváka. Proto si troufám tvrdit, že nastavení režiséra nemůže načíst mladý člověk, že jen my, životem počmáraní režisérovi vrstevníci, se u filmu dojímáme. A taky se ptáme, jestli se spolu s Caraxem náhodou nenacházíme ve stejném časoprostoru, v němž už se nestíháme ani ukotvit, protože nám utíká rychleji než malá Annette po závěrečných titulcích. Jestli by název TO NEJSEM JÁ neměl mít druhou část TO JSME MY VŠICHNI. ()
Galéria (7)
Fotka © Les Films du Losange
Reklama