Réžia:
Lew LandersScenár:
David BoehmKamera:
Charles J. StumarHrajú:
Boris Karloff, Bela Lugosi, Lester Matthews, Irene Ware, Samuel S. Hinds, Spencer Charters, Inez Courtney, Ian Wolfe, Maidel Turner, Jonathan Hale (viac)Obsahy(1)
Mladá dívka je zraněna při autonehodě a k její záchraně je nutná operace mozku. Její otec, vlivný soudce, požádá o pomoc zkušeného neurochirurga doktora Vollina. Netuší však, že Vollin je posedlý povídkami Edgara Allana Poea a v soudcově dceři vidí nejen pacientku, ale především svou vysněnou Lenore. Soudce několikrát požádá Vollina , aby jeho dceru nechal na pokoji. Vollin se ale své Lenore nehodlá vzdát a vymyslí plán, jak se zbavit jejího otce i jejího snoubence. Ke svému plánu využije důvěry hledaného kriminálníka, který jej přichází požádat o změnu vzhledu. (Elinor)
(viac)Recenzie (23)
Mě to poměrně zklamalo, těšil jsem se na Lugosiho a pár atmosférických scén, ale i přes svojí krátkou stopáž se Raven dost táhne. A navíc jsem čekal něco trochu jiného. Nciméně Lugosi s Karloffem válí, maska KArloffa je víc než povedená. A příběh taky není k zahození, jen mi prostě tohle nepadlo do oka. ()
Po dlouhé době jsem se pustil opět do snímku ze starých dobrých třicátých let minulého století a nezklamal mě. Tento Havran je možná úplně první horor, který zpracovává náměty z básně Edgara Allana Poea, a to velmi zajímavým způsobem. Bela Lugosi a Boris Karloff v hlavních rolích opět válí. Zejména Lugosi je zde ďábelštější než jindy, což snímku zvedá kvalitu. Ve finále se mi to líbilo ještě víc než předchozí film tohoto slavného dua. Myslím, že The Raven má i v dnešní době stále ještě co nabídnout a uspokojí nejen nadšence starých dobrých černobílých hororů s legendami Karloffova a Lugosiho formátu. ()
Klasický jednoduchý horor podľa známej poviedky E.A.Poea – Raven, so šialeným B. Lugosim v hlavnej úlohe. Podľa mňa, film už toho za to dlhé obdobie stratil veľa, stal sa z neho až moc zábavný mix grimás, ktorý sa miestami trocha vlečie. Vtedy sa však takýmto smerom postupovalo, ale dnes to vyznenie filmu je také rozpačité (holt iná doba). Raven je však klasické hororové dielo tej doby, ktoré si aj dnes nájde fanúšikov. To svoje si tu dokážu nájsť filmoví historici alebo skalní priaznivci podobných filmov, ktorí sa v uslintávaní na podobných čiernobielych klasikách vyžívajú. Mne to moc nedalo, najviac zaujímavý bol pre mňa hlavne ten zážitok a možnosti dávneho prístupu k filmu. ()
Jen tři lidi dovedou naprosto fantastickým a neskutečným způsobem citovat Edgara Allana Poea - Christopher Lee, Vincent Price a Bela Lugosi (to jen tak na okraj). The Raven je jedním z těch klasických hororů let třicátých a čtyřicátých, které prostě musíte vidět. Bela Lugosi je tady samozřejmě neskutečně fantastický a strhující naprosto jedinečným způsobem a jeho BF Boris Karloff mu neméně fantasticky přihrává, ale na něm ten film zase tak nestojí. Nutno podotknout, že The Raven je mnohem lepší než Black Cat, což je ve výsledku jen průměrná podívaná, ale tohle je zatraceně kvalitní a zajímavé i z dnešního pohledu. Nechybí zajímavá zápletka, krásně šílený záporák, jedna z nejúžasnějších citací Havrana v historii a samozřejmostí je rozlehlé sídlo plné velmi působivých pastí. A finále, na rozdíl od jiných, fakt stojí za to, nejen díky kyvadlu a působivému výtahu. Celé to stojí na Lugosim, jeho one-man show je jako vždy naprosto bezkonkurenční a luxusní, bez něj by film asi fungoval pramálo, ale díky němu od toho neodtrhnete oči. Prostě krásný horůrek v tom nejlepším klasickém stylu, který nad konkurencí silně vyčnívá. 80%. ()
Šílený Bela a znetvořený Boris, už jen to stačí, abych si u filmu chrochtal blahem. A k tomu troška poeovského mučení a divák-sadista musí být spokojený. Škoda jen, že téma exploitation zůstalo v třicátých letech ani ne na půl cesty, ale vysloveně na svém začátku. Navíc po delším čase jsem zase v černobílém snímku zahlédl opravdu hezkou tvář (Jane Wareová byla opravdu kočička). Takže kromě tradičního želení nad koncem (zajímalo by mě, jestli fandění padouchům v takovém měřítku už není nějaká nemoc) bych jen lehounce upravil scénář, přece jen, finální prostoje doktora Vollina - místo toho, aby konal - krapet zdržují i v tak kratičkém ději. Přesto jde o skvělou Lugosiho one-man-show, v níž zbytek ansámblu jen sekunduje. A tak se mi to líbí. ()
Reklama