Matka na úteku

Kdo čeká klasickou českou romantickou komedii, bude patrně (tak jako já) zklamán. Matka v trapu je obyčejné vztahové drámo televizního ražení, bez sebemenšího náznaku humoru a s extrémně nudným a také hloupým příběhem. Oceňuji snad jen snesitelné herce a fakt, že to není vyloženě blbě natočený. Žádné jiné klady mě bohužel nenapadají, zřejmě nejsem cílovka tohoto prazvláštního počinu. 2/10. (03.06.2024)

Zpočátku to vypadalo na jasný odpad, protože Klepl a jeho proudžekt v jeho kampeny, aby měl vorkflau, na to se moc koukat nedalo. Postupně to ale P. Hřebíčková a L. Vlasáková poněkud vytáhly, Ten příběh sám sice nebyl nic světoborného, ale zase nebyl až tak stupidní. Popravdě řečeno podle toho úvodu jsem čekal o dost větší průser. Nic to nemění teda na další věci, a sice, že Plesl má asi patent na podobný hňupy. (08.07.2024)

Ani komedie ani rak…..spíš dramátko o krizích středního věku…..ale hlavně další téměř zbytečný snímek do sbírky tuzemské kinematografie. Ženy za psacím stolem, kamerou i před ní nám vysvětlí, že bez chlapů by jim bylo lépe a že jinou herečku na role čtyřicátnic, než je Petra Hřebíčková nemáme. Tak děkujeme dámy a my zase jdeme. (28.05.2024)

Film podle knižní předlohy Uljany Donátové, která napsala i scénář. Říká, že jde o "skoro komedii", ale žádný humor zde není.  Je tu snaha zachytit ženu středního věku v životní krizi. Ve filmu se skoro nic nestane kromě vyřešení problémů , jak zapnout pračku. V posledních dvaceti minutách dojde k několika zvratům, které vyřeší předchozí problémy včetně traumatu z minulosti taxikářky Anny. Jinak film o vztazích o nich neřekne vůbec nic. (29.10.2024)

U tohohle filmu by mělo být v úvodních titulcích tučně napsané upozornění jako bývá na krabičkách cigaret. ,,Film točený feministkami, o ženách, pro ženy.  -  Mužům hrozí namožení krčního svalstva od nevěřícného kroucení hlavou''. A měl by to doplnit výstražný obrázek standardního tupého hovada (tedy dnešního muže) s fixačním límcem na krku. Scénář jede podle současného často opakovaného a stereotypního klišé. Emancipace je naprosto skvělá věc a tak ženy dělají vše co dělají muži. Leckdy se je dokonce snaží předehnat. Do toho to jsou ale stále ženy, matky, manželky. Takže je toho na ně tak nějak kupodivu moc. A kdo za to může? Samozřejmě muži! Ta odporná líná hovada co jim s ničím nepomáhají, nemají nic na starost a navíc už je nemilují tak, jako před třiceti lety. A jak to nejlépe takhle po čtyřicítce vyřešit? Nezávislostí! Rázným opuštěním rodiny, které žena matka dělala celou dobu služku. Tak, a teď ať si to vyžerou! Haranti i mažel. Šak oni uvidí.  Ještě s prosíkem přilezou! Děcka začnou prát, žehlit, vařit a manžel náhle v rámci odloučení k ní znovu zahoří tou vášní jako tenkrát... ---- Ano. Tak takhle debilně uvažuje Uljana Iljič Donátová a Hana Hendrychová. A bohužel i některé z žen v reálu. Pro autorky filmu je tohle supr námět na komedii u které se celé kino bude popadat za břicho. Páč opuštěná rodina pochopitelně bez matky otroka neumí nic. A tak se po kolena brodí špinavým prádlem na zemi, hladově nahlíží do prázdné vyjedené ledničky, do které nikdo nedává nákupy a žije ve zmaru a skáze den za dnem hůř a hůř. Ve filmu jsme mohli vidět drobky posypaný gauč a na něm dokonce převrácený hrnek od kafe... hahahahahaha to je srandy kopec. A zatímco opuštěná rodina živoří aby jí došlo co ztratila, hrdinka vede filozofické debaty na téma proč už to není jako dřív s taxikářkou, která jí nabídne bydlení u sebe. To vše v pěkných lokacích obletovaných kolem dokola dronem a s plejádou neustále nasazovaných herců hrajících  stále stejné role. Bohužel při bližších záběrech na Hřebíčkovou je zjevné, že role sexy mamin už dlouho asi hrát nebude. Pitvořící se Vlasáková byl pro mne nepříjemný šok a až strašidelný zážitek. Účast Plesla, Pechláta a Němce mrzí, byť už jsem je v tomto typu hrůz občas viděl. Holt složenky musíme platit všichni... Co k tomu dodat víc? Asi nic. Paní tvůrkyně by svůj problém s muži měly řešit s odborníkem a možná by při tom neuškodilo, kdyby si nastudovaly základní pravidla komediálního žánru, aby to své dílo pak za komedii mohly vydávat. Za mně to byla hrůza a tak dávám bez milosti - ODPAD. (29.05.2024)