Nikudan

Kihači Okamoto část své filmografie věnoval tématu druhé světové války, která jeho samotného poznamenala. Ze všech jeho filmů je "Nikudan" nejotevřenější a také nejosobnější. Aby snímek mohl vzniknout, vzal si Okamoto u svého domácího studia Tóhó, které ho nechtělo financovat, dovolenou a natočil ho za pomoci kolegů ve vlastní produkci za přispění společnosti Art Theatre Guild. Symbolistní vyprávění nechává hrdinu procházet širokým spektrem situací, které vystihují absurditu posledních dnů války a ostře satirizují ideál japonského vojáka odhodlaného zemřít pro císaře. Během toho projde různými výmluvnými rolemi od krávy (kvůli nedostatku jídla musejí vojáci každé sousto několikrát vrátit z žaludku do pusy a znovu přežvýkat) přes prase (velitel mu nakáže, že nesmí během výcviku nosit oblečení) a člověka (po ukončení výcviku má jeden den volna, kdy se může chovat jako individuum s lidskými potřebami) až po boha (všichni vojáci se sebevražednými úkoly byli považováni za bohy) a posléze i přízrak (přetrvává až do současnosti). Formálně film využívá typické novovlnné postupy jako významové kontrapunkty, symboly, volné vyprávění a asociativní skladba. (12.10.2009)

Významné protivojnové dielo sa vyznačuje brutálnym ostrovtipom a absurdnými situáciami. Posledné dni vojny po zvrhnutí atómových bômb sa armáda neustále pripravovala na "kamikadze" útoky a v centre pozornosti stoja osudy bezvýznamného vojaka. Všadeprítomný čierny humor, satira a fanatizmus dokonale korešponduje s excelentným záverom. Škoda rozvláčnej strednej časti filmu, celkový efekt mohol byť údernejší. Štvrtý komentár. (24.11.2019)

Jeden z vrcholných snímků japonské kinematografie 60. let, kde vyniká především inovativní forma (rychlý střih) a zvládnutá satira prostoupená celým filmem. Společně s předchozím Aa bakudan poměrně přehlížené dílo na rozdíl od samurajských Kiru a Daibosatsu-Toge, za zhlédnutí však Nikudan beze zbytku stojí. (05.09.2014)

Hlava, která se promění v lebku, je už předem prázdná. Šílenství říká: smrt už je tady.* Válka říká: se mnou přichází šílenství. Šílenství anticipuje, zatímco vojákova hlava vzpomíná – z této aporie vyvstává druhý smrtící účinek války: válka nikdy nekončí. Pro přeživšího, pro „pamětníka“ se navždy vrací s jeho pamětí – film jako retrospekce, vyprávění minulosti jednoho vojáka i médium kolektivní vytěsněné paměti (vytěsněné, protože Nikudan demaskuje, tehdy ještě neskončily časy, kdy film mohl mít společenskou funkci jinou než ekonomicko-provozní); ale i film jako obraz anticipace – válka jako most mezi minulostí a budoucností, protože absurdita světa spojeného mostem vzpomínky nezmizela. Hrdinova válka začala ve chvíli, kdy válka již skončila: jak z toho neusoudit, že válka nikdy neskončí? Stejně jako v Hlavě XXII. je geniálně dojemné sledovat, jak je hrdina chycen v pasti absurdity času, ze kterého není úniku ani směrem dopředu ani dozadu, protože jeho osud byl v logice války vždy již zpečetěn. *) Dějiny šílenství, 1961 (17.04.2020)

My jsme ještě vyrůstali v tom, že kamikaze je ,,ukázka,, toho, že Japonci opravdu neznají hranice, když jde o vlast. Možná ještě i dnes se to učí takhle, ale už se pomalu objevují důkazy o tom, že kolikrát je zbili do bezvědomí, lámaly jim kosti, atd., aby podepsali že pro svou vlast jako ,,rybičky,,. (proto nečtu dějepis, ptají se a píšou je podle toho co akorát vyhovuje/neškodí. Z děl spisovatelů člověk může vidět pravdivější obraz o národech /nemusí být o válce/.). Tento anti-válečný film je mix černého humoru, ironie, absurdity, melancholie, s vynikající režií. Je to k_revsky povedené dílo. Sice tolik japonských filmů jsem do dnešní doby neviděl, ale tento je zatím ten nejlepší. --- p.s. ,,Aristoteles je ten, který bydlel v sudu.,, ...5/5 (19.12.2014)

LIDSKÉ TORPÉDO...Novovlnný film o válce a úloze vojáka v ní pojat s černým humorem, ironií, satirou i fanatizmem. Když se blíží válka ke konci, je mladý voják pověřen vysláním v miniponorce s torpédem proti vojenské lodi. (10.12.2019)