Bullittov prípad

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)

Bullit, půl stroj, půl ohař - kyberpes. Zbystří, zavětří, chytne stopu a jde. Zakousne se. Nepustí. Ztratí-li stopu, vrátí se. Chytne ji zas a zas. Nezbytně nutný odpočinek mu dělí a měří čas. Dělá svoji práci, bez citů, bez tužeb, bez oddechu - jako stroj. Jako 7 minut na hranici svých možností řvoucí auto (ta honička je z nejlepších, co jsem viděl, to mi nikdo nevymluví). Jako letadla, která pojíždějí pravidelně na ranveji jak obří leviatani (dokonalá volba prostředí - ten hluk leteckých motorů bez hudby a beze slov - nádhera). Jako patolog, který chronometricky odříkává svůj nález , zpracovává svou mrtvolu na informace a počítač Bullitt následně zprácovává informace na činy. Jako kolegové, metodicky vytvářející seznam věcí jedné zavražděné. Nejdříve na to Subjektiv nemyslí, ale po té, co ke slovu výrazněji přijde Bullittova žena, prozře. Začne vnímat, jak je Bullitt i další policisté neosobní a tím se pro něj dění stává nepříjemně osobním. Jejich citová vyprahlost probudí city jeho. Žádný žert, minimum hudby, minimum slov, minimum odpočinku, minimum jídla, minimum něhy, minimum zábavy, maximum nasazení - tohle je minimalistický způsob života, Ajantisi! (23.12.2009)

Dobre, nedá sa ako prvé nespomenúť úžasná scéna automobilovej naháňačky centrom San Francisca. Je to jedna z mojich najobľúbenejších filmových scén. I keď je pravda, že obsahuje aj chyby, v podobe opakujúcich sa záberov a preto viac krát vidíme napríklad zeleného chrobáka a po opakovanom pozeraní to kazí dojem. Ale pri prvom zhliadnutí som bol naozaj unesený. Aj vďaka skvele vybranej hudbe. Čo však nemôžem veľmi pochváliť je dej a nudnejšie pasáže. Film je ukážkou starej filmovej školy so všetkými svojimi kladmi i zápormi. Bullittov prípad si na nič nehrá, a len nám ukazuje ako má vyzerať pravá a nefalšovaná kriminálka. Len čo ma veľmi mrzí na tomto snímku, je scenár. Je síce pravda že McQueen hral policajta ktorý toho veľa nenahovoril, ale keď niečo povedal tak to bola perla a nielen on ale všetci. Všetky dialógy a rozhovory boli nemastné neslané, vlastne by sa dalo povedať že veľmi suché a len vďaka tomu dávam menej než by som čakal. (15.09.2019)

Sluncem zalité San Francisco, gradující jazzový soundtrack a atraktivní příběhové podhoubí, jež vykrystalizuje v tu nejúžasnější a nejdynamičtější automobilovou honičku všech dob. Právě tím vším je pro mě snímek Bullitt režiséra Petera Yatese, který se rovněž může pochlubit civilními hereckými výkony v čele se Stevem McQueenem či chytře napsaným scénářem bez hluchých míst. Tohle je zkrátka akční detektivka ze staré školy, k níž se budu vždy velmi rád vracet. A ano, bude to zejména kvůli té honičce, u níž místo hutného soundtracku posloucháte pouze krásně řvoucí motory V8 v autech Dodge Charger R/T 440 a Ford Mustang GT 390 Fastback. Výborná práce! „Come on, now. Don't be naive, Lieutenant. We both know how careers are made. Integrity is something you sell the public.“ (25.02.2020)

Go Mustang Go:-)! Sanfranciský policista charismatický Steve McQueen (Frank Bullitt) se svým nadupaným mustangem Fastback má z pověření kariéristického politika (R.Vaughn) ochraňovat nebezpečného gangstera který je důležitým svědkem v procesu s mafií. Úspěšný průběh procesu má zajistit politikovi volební vítězství. Když je svědek přes všechno jeho úsilí zavražděn, policista to zatají aby mohl nerušeně pokračovat v pátrání po skutečných vinících a členech gangu. Tolik stručný spoiler.Více než jen dobrý akční thriller s ještě lepším a skvělým výkonem hlavního představitele, kdy zejména ta celá dvanáctiminutová honička bez žádného hudebního doprovodu, jen za zvuků nabroušených motorů ve strmých sanfranciských ulicích které se Steve účastní osobně, ta fakt na tu svou dobu nemá chybu. Ostatně bere dnes tak stejně dobře za dech jako tenkrát. Za zmínku ještě stojí připomenout krásnou J. Bisset která ve filmu vypadá neuvěřitelně sexy. Dnes už nestárnoucí klasika. Podle mě druhé nejlepší McQueenovo krimi hned po Útěku. (24.05.2006)