Chán Sulejmán a slavík
Réžia:
Věra JordánováScenár:
Květa KuršováKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Jiří Bartoška, Zora Jandová, Libuše Geprtová, Jiří Zahajský, Milena Steinmasslová, Oldřich Vlach, Milan Mach, Petr Svárovský, Karel Sekera, Jiří Novotný, Jaroslav Vidlář, Jana PrachařováObsahy(1)
Pohádkový příběh o trpělivé síle lásky a čarodějných nástrahách... Pohádka, jak už napovídá název, byla inspirovaná Orientem. Chán Sulejmán (J. Bartoška), hrdý panovník a lovec, se na toulce lesem setká s lesní vílou Fatmé (Z. Jandová). Na první pohled se do ní zamiluje a požádá ji ihned o ruku. Víla však takový spěch nevidí ráda, cit musí uzrát. A tak si dá podmínku: svatba bude, až vykvete semínko svatební květiny, kterou musí chán zasadit. Na krásnou vílu Fatmé a její štěstí žárlí zlá čarodějnice (L. Geprtová), která hodlá chánovi podstrčit svou dceru (v dvojroli Z. Jandová). Naštěstí chán kouzla a šalby prohlédne, Fatmé mu odpustí i tu jeho zbrklost a netrpělivost, a tak se nakonec bude konat i ta odložená svatba. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Zajímavě obsazená pohádka s vlezle poetickým zabarvením. Chán Sulejmán, jehož jméno je v úvodních pěti minutách vysloveno nejméně třikrát, na lovu zabloudí v lese, kde pozná milou vílu Fatmé, která mu pomůže a do které se na první pronikavý pohled očí zamiluje. Zamiluje se tak šíleně, že by pro to, aby se stala jeho vyvolenou, udělal všechno na světě, třeba i vstoupil do KSČM, nasliboval vyšší důchody a s Okamurou si zahrál Člověče nezlob se, když už jsme v tom Orientu. Nakonec zůstane u poněkud nabubřelého srovnání hor se zemí, ale i to stačí, když si uvědomíme, že jde pouze o studiovou pohádku bez výpravy. Zamilovaní si tedy vymění pohledy, dary, ten od Fatmé v podobě kouzelného prstenu je užitečnější nýbrž umožnuje rozumět řeči ptactva a Fatmé podrobí svého nápadníka zkoušce lásky, kdy snatek bude jedině až vykvete jistá květina, protože podle ní láska stejně jako květina potřebuje čas k jejímu vykvetení a po tu dobu se tedy neuvidí. Slovo dalo slovo, Chán se odebere do svého paláce a je na chvíli klid. Jak to tak v pohádkách bývá, jejich lásku jim nepřeje zlá baba Bludice, která svoji ošklivou dceru promění na Fatmé, na čemž nese svůj podíl právě důvěřivá víla, která z obav o život Chána, který uvízl při dalším lovu v močále, za jeho záchranu obětuje babici důležité propriety jako je zásnubní prsten i závoj s jehož pomocí se může zjevovat lidem. Chán tak má rázem vedle sebe dívku, která má Fatminu tvář, ale rozumu je mdlého. Bludice se svojí dcerou vlákají zaslepeného Chána do sítě svých podlých intrik na jejichž konci by měl být vytoužený snatek s panovníkem. Milovníci "prokouřeného" hlasu Jiřího Bartošky si jistě přijdou na své, i když tahle role jeho filmografii moc neobohatila a mně v ní připadal nesympatický. Pohádku se vyplatí vidět především kvůli Libuši Geprtové, která si svoji zápornou roli náležitě užívá a mě zaujal i Jiří Zahajský, který v roli dobrotivého zahradníka prokázal, že není malých rolí. V těsném závěsu za nimi byla Zora Jandová ve dvojroli, která docela dobře odlišila zlou Fatmé od té hodné. Scénář má docela nápady, ale studiová realizace tentokrát neměla své patřičné kouzlo a kulisy vypadaly dost bídně. Zvláště les byl hrozný a byla to jakási změt nevzhledného křoví. Ani palác to moc nevytrhl. Chybějící honosnost se nedá ničím zaplácnout. Hodně bídně dopadl i Duhový pták, který místo kýženého obdivu sklidí posměch, protože je to takový nevzhledný vypelichanec, kterému byste nejraději zakroutili pro jeho pronášená moudra, krkem. Nedá se ani prohlásit, že by to byla řemeslně zvláště zručně odvedená pohádka. Od zkušené veteránky Věry Jordánové jsem už viděl zapamatovatelnější tv pohádky. Poetické rozjímaní bylo spíše záporem. Ve výsledku je výhodou, že tahle orient pohádka moc repríz neabsolvovala. Na jedno podívání je určitě vhodná. Nějakou tv stálici v ní však rozhodně nelze hledat. Mé hodnocení: 40% ()
Další levná studiová pohádka, to křoví prostě příšerné. Přezdobené kostýmy a patetické herectví obou hlavních představitelů. Víla Fatmé Jandová sice krásná, ale přerůžovělá, děsně sentimentální. Chán Sulejmán Bartoška s patosem, který by neobstál ani ve 30. letech. Navíc z období, kdy Zora nejen hrála, ale pokoušela se i o zpěv. Ještě že tam nešlo namontovat tai-či. (Za což ji obdivuji!) Kladem Libuše Geprtová, nedoceněná brněnská herečka. (Kdo ji viděl v divadle, nemůže zapomenout.) Její hlas alespoň odpovídal démonické postavě. ()
Láska je jako květina a potřebuje čas, aby rozkvetla. Ostatně čas potřebuje i kompost, jak ví každý zahradník, a i tak může láska skončit. Pak už následuje klasická zápletka s prstenem, záměnou nevěst, výhrůžkou paštiky z plyšového ptáka a zatmění mysli a náhlé prozření chána, kterému oči otevře představitel prostého lidu, nadán boží moudrostí a prozíravostí. ()
To se docela divím, že jsem to nehodnotil, mám pocit, že se budu nyní opakovat v komentáři. Leda by existovala ještě jedna podobná orientální pohádka, kde se chán chová jako debil, kde naprosto nechápu, co na něm víla vidí, kde musí "moudrému" (cha cha) chánovi napovídat sojka práskačka, protože sám za sebe nedokáže ani hodit víle její šátek. Ale jinak jako souhlas - krásná tvářička nerovná se moudrost a žena/manžel pro život. ()
Lehce nadprůměrná pohádka s poměrnou přesností vůči předloze zachycuje exotické prostředí Blízkého východu způsobem, který je i po desetiletích "koukatelný". "Český" Orient má prostě svoje nepomíjející kouzlo. Za zmínku stojí většina hereckých výkonů. A mistrovská režie klasičky tvorby pro děti a mládež Věry Jordánové. I po desetiletích zůstává člověk okouzlen a uchvácen. Zajímalo by mě, jak by toto ztvárnění působilo na Araby a vůbec Orientálce. ()
Reklama