Uranus

Jaký div, že ani komedie s Noiretem, Depardiem a Galabru opatřená dabingem pánů jako Somr, Donutil a Sejk v režii Elmara Klosse nestojí za nic (ten dabing za to ale nemůže, film je prostě hovadina). Není to totiž ani komedie, ani drama, napětí zcela chybí, a většinu filmu si pro sebe uzme bláznivý hospodský v podobě Gérardově. Nechápal jsem, kterak takový scénář mohl opustit svět papíru a přejít na plátno. (11.08.2023)

Tak ja nevim no. Na jednu stranu je to celkem zajimavy, povalecny francouzsky mestecko, vsude litaj komunisti a hledaj kolaboranty a do toho skvela herecka sestava. Na druhou stranu, neni tu zadnej vyraznejsi dej, kolikrat se tady keca o naprostejch blbostech a je to takova divna smes mezi komedii a drama, ze jsem kolikrat nevedel, jestli to, cemu se smeju, melo bejt skutecne k smichu a to, cemu ne, jestli to nahodou nemel bejt vtip. Nicmene jak uz sem psal, dost to zachranujou herci. Depardieu je jako vecne nasranej hospodskej naprosto ultimatni a s nim jsou vlastne ty nejlepsi sceny. Z ostatnich stoji za zminku Galabru v asi jediny zaporny roli, v ktery jsem ho kdy videl a pak Noiret v roli dobrackyho ucitele. (22.03.2009)

Pěkně misantropický film. Pohled, který nezapadá do oficiálního obrazu hrdého francouzského odporu. Asi by jej měli povinně shlédnout naši krasodušní intelektuálové, kteří sebemrskačsky lamentují nad chováním Čechů za protektorátu a nad čecháčkovstvím obecně. Hle, zde je tedy film o "francouzáčkovství". Úplně mne zde dostal Michel Galabru (Monglat) při hovoru se svým synem. (28.10.2018)

Slavná jména, skvělý námět řešící schopnost politiků nahodile likvidovat kohokoliv, kdo se na ně křivě podívá, druhoplánově polemika na téma odpuštění, viny a schopnosti s ní žít, tohle mohl být skvělý film. Možná by stačil jiný režisér, který by se zbavil provinční ospalosti a dokázal by filmu vdechnout život. (28.10.2017)

Jsou filmy, o kterých se těžko píše, protože vystihnout jejich podstatu a hodnotu v několika větách je takřka nemožné. Málo známý snímek Claude Berriho k nim patří. Už jeho zařazení do určitého žánru je zapeklitý oříšek. Je to psychologické drama, politický film, tragikomedie s milostnou zápletkou, v tomhle filmovém kousku se dá vystopovat řada prvků z různých žánrů. Kdybych měl najít nejvhodnější přívlastek, pak pro Uranus platí, že je to překvapivý a provokativní snímek, který nutí k zamyšlení a rozbíjí zažité stereotypy. Berri přivádí na plátno řadu neobyčejně zajímavých postav a snaží se zachytit celou složitost doby bezprostředně po válce, kdy v lidech byla obrovská flustrace z válečného strádání, pocit vlastní viny, účinně vytěsňovaný snaživým pronásledováním těch, co mají (zdánlivě) větší máslo na hlavě. Film nemá jednoho hrdinu, Berri představuje celou skupinu rovnocenných postav a konfrontuje jejich postoje. Francouzský fašista, kterému hrozí poprava se ukryje v rodině středostavovského liberála, který trpí pocitem viny, že proti okupaci a fašizmu ze strachu před následky nehnul prstem. Se svým selháním se vyrovnává jednak cynismem, jednak se snaží vykoupit tím, že chrání před smrtí svého odpůrce. Místní komunistická organizace zahrnuje jednak prospěcháře, radikální zahořklé fanatiky ale i idealisty. Ve městě se pochopitelně najdou větší i menší kolaboranti, šmelináři, profesionální udavači a obecně "lidé malých duší". Policie má strach zasáhnout proti těm, co drží či mohou držet politickou moc, je vydíratelná, vždyť ti policajti sloužili už za Petaina...Někteří "hrdinové" v sobě nesou prvky sebeparodie, což je jedním z problematických prvků filmu - linie mezi komikou a dramatem je někdy nezřetelná, tu vyváženost komiky a tragiky, jakou známe například ze Skřivánků na niti, Uranus přece jen postrádá. Hostinský Leopold, výborně zahraný Gérardem Depardieu, je postava, která jakoby unikla z Hrabalových knížek, takový ten pábitelský fanfarón s velkým komediálním potenciálem. Právě s touhle postavou se divák asi nejvíc ztotožní a režisér mu v rozporu s divákovým očekáváním připraví trpký úděl. Některé postavy a motivy jsou nevyužité, typické je to v případě učitele zahraného Philippe Noiretem. Suma sumárum, poctivé čtyři hvězdičky a konstatování, že podobný film bychom si zasloužili i u nás. Celkový dojem: 80 %. Skvělá je závěrečná konfrontace, kdy se komunistický odbojář rozhoduje, zda udá fašistu, který by pravděpodobně za okupace svého politického soka neprozradil...Žádná postava není černobílá, ani ten Noiretův pohodář, všichni jsou zbarveni do různých odstínů šedi. A postava známého komika M. Galabru je možná ta vůbec nejodpudivější, jakou si kdy ve své kariéře zahrál... (02.04.2009)