Beštia musí zomrieť

Beštia musí zomrieť je uveriteľný psychologický film. Verne zobrazuje pocity, s ktorými je veľmi ľahké sa stotožniť. Lenže Chabrol si vypomáha jednou výraznou barličkou, ktorá bude pre mnohých a v podstate aj pre mňa jedným z jeho najväčších kladov. Je to extrémne nesympatický antihrdina. Na to, aby ste ho chceli zabiť, nemusel predtým ani zabiť vaše dieťa, stačí iba jeden škaredý pohľad. Záver je mierne predvídateľný, ale asi jediný skutočne funkčný z tých, ktoré sa ponúkali. (15.07.2012)

Opět jsem, ubohý člověk zapomětlivý, podlehla vábení Artu s úmyslem nechat se poučit a zmoudřet. Nebudu se vracet k době minulé, co do celkové formy je to logicky pasé, ale na druhou stranu mě chytlo civilní až místy dokumentární herectví všech postav, což netuším či byl záměr. Hezky se vstřebávalo to mentorování s odkazem na antiku a morálku. Když se ale dnes, přesněji včera, na Novinkách na všecky krásně směje jeden z nejslavnějších českých turistů, který je na dlouhodobé odpočinkové zasloužené dovolené v JAR, pak slova jako mravní vědomí, jednání, cítění, etika, právo, charakter, svědomí...hořknou na jazyku, rozplývají se, mizí někde v dáli a splývají s nekonečnými vodami bezbřehého nemilosrdného oceánu.☻ (17.04.2012)

Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. (15.08.2006)

Zatímco téměř každá francouzská komedie mi způsobí salvy smíchu a zkrátka vím, že to bude přesně v tom typickém humorném stylu, u francouzských kriminálních thrillerů mám zcela opačný problém. Spousta z nich, především ty starší, jsou sice kvalitně natočeny, ale často z nich mám pocit, že jsou příliš chladné a dělané jakoby z odstupu, bez emocí. V tomto směru na tom byla Bestie musí zemřít o něco lépe. Bohužel však především pouze určitou část děje. Film se rychle rozjíždí, začíná pátrání po krutém vrahovi a příprava na krutou pomstu. Jakmile se však Charles a Paul setkali, můj velký zájem začala postupně střídat lehká nezáživnost. Očekávala jsem, že jejich setkání a jakási ta hra na kočku a na myš bude více vyšperkovanější, dynamičtější a napínavější. Vše zůstává na jednom místě a je to podáváno nezaujatě a bez výraznější změny směru, zvratu či překvapení. Zde nastoupila ona chladnost a odstup. Každopádně silná první část převýšila distancovanost té druhé, a mě podnítila k udělení čtyř hvězdiček. (28.04.2012)

Psychologická drobnokresba citové vyprázdněnosti Paula Decourta je dokonalé ztvárněna. Marně přemýšlím, kdo z francouzských herců by to zahrál výstižněji než herec Jean Yanne, jenž stoprocentně zvládl všechny vlastnosti odpudivosti. Nutno hned poznamenat, že ani Michel Duchaussoy v postavě mravně čistého Charlese Theniera, který kráčí po cestě osobní msty, není vůbec špatný. Dlužno říci, že filmový mág Claude Chabrol zobrazil postavy dobra a zla hodně černobíle, ale jejich životnost zachraňuje mistrovským stylem způsob pomsty, která má překvapivý zvrat. Příběh se zcela vědomě vyhýbá zobrazování násilí a soustřeďuje se především na psychologii postav charakteristické atmosféry tehdejší Francie a nechybí mu ani taková ta zvláštní melancholická lahodnost francouzské vizuálnosti. Svým způsobem je to vlastně cosi jako filmový zážitek hodný příběhů antické tragedie. Určitě film, který by vnímavého diváka neměl minout. (19.08.2011)