Teória letu

Příběh, jenž není sám o sobě ničím novým. To až tvůrci mu dali tak trošku jiný směr, a to se u mě moc nevyplatilo. Celý ten příběh jednoho netradičního páru mi nějak nesedl, bylo to spíš takové křečovité než přirozené. Vše zachraňoval báječný Kenneth Branagh, jenž svým homelesáckým charismatem vytáhl každou scénu ve film, ve které se objevil. Ostatní byli taky dobří, zejména představitelka hlavní role. FIilmy, jenž mají za téma vzpření se společnosti, svobodu či lásku (at až klasickou nebo podivnou) mě vždycky přitahovaly, ovšem tento snímek mé srdce nijak zvlášť nerozbušil, i když scéna s Bankou je opravdu skvostná. Greengrasův masterpiece hledejte v jeho pozdější tvorbě. (05.02.2007)

Citlivě smíchaný koktejl dramatu, romance a komedie. Paul Greengrass je zatraceně dobrý režisér, ať už točí cokoliv. Helena Bonham Carter v roli postižené June vyloženě exceluje. Kenneth Branagh má pár lepších momentů, ale jeho role zas není tak dobře napsaná, aby mu umožnila nějaký soustředěný herecký výkon. Rozhodně vynikající film, který mě docela chytil za srdce. (27.12.2006)

Teorie létání naštěstí netrpí neduhy mnoha moderních filmů a nenatáhla prolog na půlhodinu filmového času. Nerozebírá důvody rozchodu Richarda a jeho přítelkyně, neukazuje život Jane před tím, než skončila na vozíku, nepředstavuje nám osamělé hrdiny v nespočtu nedůležitých situací. Místo toho dává hlavní dvojici dohromady už v páté minutě a tím nabízí dostatečný prostor pro to, o čem tenhle film má být nejvíce: o rostoucím přátelství mezi dvěma odlišnými lidmi, kterým v životě cosi schází. Až doposud si nemůžu stěžovat. Bohužel s pozitivem zvaným "rychlý start" přichází i negativum s označením "stejně rychlý konec". Možná je to jen můj problém, ale jelikož byla Branaghova postava v průběhu děje líčena jako nemužná, tápající a hledající smysl života, jsem čekala, že u něj bude docházet k postupné, pozvolné proměně. A zrovna, když jsem vrchol (vlastně spíše rozjezd) tohoto vývoje očekávala, přišel náhle konec. Toliko k záporům. (Ačkoliv sami si můžete přidat další, které mě tentokrát tolik neobtěžovaly, jako například předvídatelnost, nedostatečná "dojemnost", nevýraznost, neoriginálnost.) Pro mě totiž tentokrát vyhrávají pozitiva zvaná lidskost, radost ze života, dospělost a výborné herecké výkony se subjektivním podtextem "Ken Branagh, will you marry me?" (01.11.2011)

Nádherná, vtipná a emotivní romance, která je vskutku hodně netradiční. Moje velká oblíbenkyně Helena Bonham Carter je v roli postižené dívky, která už netouží po ničem jiném než přijít o panenství, naprosto vynikající a v podstatě to samé mohu říct i o Kennethu Branaghovi v roli životního ztroskotance, který se o ní stará. Po psychologické stránce velmi zdařilé, charaktery obou postav jsou vykresleny opravdu moc dobře. Celé je to takové roztomilé a hravé, ale Greengrass dokáže diváka řádně sejmout i emocionálně (důkazem budiž možná nejlepší scéna prolínající Richardovo "vykrádání banky“ a Janino setkání s gigolem). Po Bournově mýtu je tenhle milý a nenápadný filmeček dalším jasným důkazem Greengrassovy režijní suverenity. Do budoucna na něj hodně spoléhám. 70 - 80 % (29.08.2005)

„Film o sexu, penězích a tělesně postiženém člověku.“ Podobných příběhů vznikly desítky, jen málo z nich ovšem oplývá takovým puncem nevšednosti. Teorie létání je oproštěna od veškerých romantických znaků: Ona chce hlavně přijít o panenství, on je svolný k vykradení banky, ani jeden si příliš neváží života. Scénář má mnoho trhlin, převážně logického rázu (odkud bere Richard peníze?), režie Paula Greengrasse je obyčejná a film tak navzdory nosné myšlence a jisté snaze jít proti konvencím příliš nevybředává z průměru. 65% (06.01.2007)