Tavprvnirade

Krásně ujetá adaptace Macha, Šebestové a utrženého sluchátka. Místy s vibem Smrt jí sluší nebo, jak mi vnukl sonnak, Rekviemu za sen. ||| Jen z pár filmů mám pocit, že se spíš než na film dívám na filmové leporelo - existovalo-li by. Substance, díky ti zase po čase za něj. |||  Kamera na šest hvězdiček z pěti. A zhruba do dvou třetin stopáže jsem pomýšlela na celkových pět hvězdiček... Závěr na můj vkus zbytečně natahovaný (ač třeba oceňuju davovou ječící a stříkající scénu à la stará Carrie, ne ta od Božského) a čistě subjektivně bych jako divák potřebovala víc vysvětlit pár momentů (motivace dodavatele Substance, přerod kulhající bytosti ve sprintera během dvou vteřin...). ||| Pokud dlouho čekáte na vyšetření, zda ne/máte epilepsii, u Substance víte během hodinky. Není zač.

Méně je více a tady bylo tak málo, že to bylo fakt hodně. Když film není ukecanej, dlouhej, ublikanej, přeřvanej... a přesto k vám promluví. Člověku je až trapně se i v recenzi k němu urvat ze řetězu... Takže končím. A budu si pamatovat.

Moje milovaná severská... Kde nudle u nosu Stelly je nudlovitější, než by byla nudle u nosu americké Sarah. Kde pupínek na tváři Marie je beďarovitější, než by byl pupínek na tváři americké Marry... A to všechno pomáhá k tomu, že máte tep 180, jak se do tlačení toho jejich vztahovýho vozejčku do úmornýho kopce s nejistým vrcholem vžíváte. Jasně, sytý hladovému nevěří... Ale na Až na věky přijde asi jen ten, kdo už někdy vztahů požil, a tak vás to krásně fackuje, hladí, nastavuje zrcadlo, konejší... To se mi na tom filmu moc líbilo - nepřechroupe vás jen a nevykopne z kina srdečně rozlámaný. To všechno sice zvládne, ale přidá i dávku katarze, úlevy. A zvláštní přídavek lehkosti k tomu, který vás vyplivne zpět do ulic s přitroublým úsměvem a vděkem. ||| P.S. Miluju tyhle stopáže. Hollywoode, běž ty víš kam...