HellFire

Tisíckrát ohrané romantické klišé + (skoro) komedie = nudný mix žánrů. Glen Powell dokázal zazářit v malé roli jako pilot, ale celý film očividně neutáhne. Apple už se poučil, že nechávat známým režisérům zcela volnou ruku není dobrý nápad a rozhodl se zkrouhnout rozpočty a došlápnout si na produkci botou s okopanou špičkou. A Netflix určitě nebude dlouho zahálet. SPOILER: Nejstupidnější bylo finále, kdy Gary naplánuje „sebevraždu“ svého kolegy. Akorát že každý koroner by okamžitě poznal, že borec zemřel o několik hodin předtím, než se ocitl v autě kdesi v poušti.

Spielberg si natočil Jaws a byla z toho hitovka. Pokračování nedávalo žádný smysl, ale když proudí peníze, musí se franšíza ždímat až na dřeň, že ano. Studioví hlavouni tak dali hlavy dohromady, najali nejprůměrnějšího režiséra všech dob, který hezky do ničeho nebude kecat a jali se natočit Jaws v bledě modrém. Akorát že dvojka dopadla asi tak, kdybyste dali pětiletému dítěti do rukou kameru a řekli mu, ať vás natočí při vaření kaše. Jasně, budete v záběru, ale o filmařině nemůže být ani řeč. Je to nudné, unylé a strašně, ale strašně (pod)průměrné. Szwarc neumí budovat napětí, hodně scén je neskutečně natahovaných, že by jim kšandy záviděly. Nezbývá mu proto nic jiného, než se pokusit zachránit situaci zběsilým střihem a bolehlav je na světě.

Není to horor. Není to napínavé. Není to děsivé. Má to zajímavou myšlenku. Co je to? Ďábel trestající hříšné lidi. What a twist!

Luc Besson původně neměl v plánu film točit, ale nechtěl si nechat ujít příležitost spolupracovat s De Nirem. A je to poznat. Jediná postava, která má jaký takýs character arc, je taťka právě v podání Roberta de Nira. Největší potíž je, že film neví, jestli má být komedie nebo mafiánské drama. Jako jednohubka ok, nic víc.

Prvních pětatřicet minut, teda dokud se na plátně neobjeví první facehugger, je skvělých. Atmosféra těžařské planety, sympatičtí herci, set design, průzkum opuštěné stanice na oběžné dráze... celou dobu jsem litoval toho, že tohle je film o vetřelci, protože bylo nevyhnutelné, že se děj stočí do roviny laciné vyvražďovačky. Ještě než k ní dojde, si ale musíme odbít obligátní cameo, tentokrát je to chudák Ian Holm, který už je v reálu dávno po smrti. Jeho syntetické já ale bohužel nikdy neumře, tohle je navíc nechutně omlazené a působí velmi směšně. Hned mě napadlo, proč CGI v roce 2024 působí doslova jako pěst na oko, zatímco trojka Vetřelce dokázala v roce 1992! vytvořit dokonalou praktickou maketu Bishopa, která vypadá věrohodně i dodnes. Každopádně chvíli na to se vylíhne první vetřelec. Což je divné. V prvním filmu to trvalo několik dnů, ale tady doslova pět minut? No jo, moderní rychlá doba si žádá rychlá řešení. A tady dospíváme do bodu, kdy si začínám tipovat, která postava umře jako další a vlastně mě už moc nezajímá, co se stane. Takže to máme perfektní technické zpracování plus Davida Jonssona jako nového Bishopa, který zahrál androida naprosto dokonale. Toho kluka mám odteď v hledáčku. Bohužel nový Alien ale ani jeho herecký výkon nezachrání. Alien: Romulus bohužel selhává v tom zásadním aspektu, kterým je jakákoli absence napětí a odporu vůči xenomorfům. A taky už mě fakt nebaví poslouchat, že vetřelec je dokonalý organismus. To je prostě pitomost. A co už mě vůbec nebaví, tak neustálé odkazování na první (úspěšné) díly. Hollywoode, už se na to fakt vys... a vytvoř něco nového, tohle nejde dělat donekonečna. P.S. Největším překvapením je rozhodně fakt, že Alvarez dokázal natočit lepšího Vetřelce, než Ridley Scott a jeho patvar Alien: Covenant.

Zhlédnuto v režisérské tříhodinové! verzi. Uf, tohle bylo doslova utrpení a jedno z nejzbytečnějších filmových pokračování, v tomhle případě navíc dnes už kultovního filmu. Nefunguje to vůbec jako horor, protože to má nula hororových pasáží. Rebecca Ferguson je šikovná herečka, ale tady je jako zlá čarodějka? zralá na zlatou malinu. Ewan McGregor nemá moc co hrát a všechno zachraňuje holčina, co hraje nadanou „zářivku“. Celé to na mě působilo strašně utahaně a kostrbatě, jako kdyby na filmu pracovali tři režiséři a konečnou podobu tomu dávalo šest střihačů. Co mi neustále lezlo na nervy, tak to byl soundtrack, který hrál prakticky pořád bez ohledu na scénu.

S potěšením se podívám na deset dalších Longlegs než na jeden další Vřískot nebo It. Zatímco poslední zmíněné jsou horory pro masy bez invence, Longlegs má působivý vizuální a vypravěčský styl. Perkins se nerochní v honičkách za vrahem, zdlouhavého poodhalování tajných zpráv ani nám prakticky neukazuje první pohled vraha a scény, které by normálně šlo roztáhnout na plochu několika minut, odbude pár záběry, což kvituji s povděkem. V souvislosti s propagací filmu se samozřejmě hodně mluvilo o Cageovi (jeho role je bohužel trochu delší cameo), který je doslova nerozpoznatelný. I proto mě mrzelo, že tvůrci nezkreslili jeho hlas, aby byla přeměna dokonalá. Líbila se mi inklinace k nadpřirozenu a stoický postoje hlavní hrdinky, které se prakticky hroutí život a kariéra před očima. Pokud máte rádi nekonvenční horory (v dobrém slova smyslu), Longlegs určitě stojí za zhlédnutí.

Viděno po x letech v režisérské verzi. Je až s podivem, jak málo si toho pamatuju z kinoverze – všehovšudy asi čtyři scény a to jsem ještě spoustu scén zaměnil s Alien: Resurrection. Režisérská verze podstatně rozšiřuje hlavně příběhy okolo postav a samotný vetřelec tady hraje druhé housle. A taky že jsem první hodinu, než se vetřelec objeví na scéně, vrněl blahem. Set design je naprosto dokonalý, všechny sety vypadají prakticky a pomalé poodhalování minulosti jednotlivých postav je brilantní. Když ale po place začne pobíhat CGI vetřelec, který působí spíš směšně než strašidelně, atmosféra začala řídnout. Místy vypadá jako větší pes, ale při prostřihu na praktický oblek je větší než člověk. Ono to vlastně celé mohlo dopadnou hrůzostrašně, protože Fincher se během natáčení svého prvního celovečerního filmu! neustále hádal se studiem a nakonec dal od filmu ruce pryč, takže měl údajně nulový podíl na konečné podobě kinoverze i režisérské verze. Sám řekl, že Vetřelce na třetí nenávidí. Já se každopádně bavil, zaměření na lidské postavy namísto vetřelce jsem kvitoval s povděkem.

Předchozí „klasiku“? s Patrickem Swayzeem jsem neviděl, ale Doug Liman se chvástal, že natočil skvělý film, který mu Amazon slíbil vydat v kinech. Ale jejda, nakonec šel přímo na stream a Liman byl nasraný. V  tomhle případě bych ale dal zapravdu studiu. Road House rozhodně nemá nic, co by stálo za návštěvu kina. Bavil mě jenom McGregor, který, ač ho jinak nesnáším, do téhle role padl jako poklička na hrnec. Jake je pouze OK, stejně jako bitky, což je sakra málo.

Shyamalan je jeden z hrstky režisérů, kteří si v dnešním Hollywoodu prosyceném pokračováními a blockbustery může točit, co se mu zachce. Na jednu stranu ho obdivuju, protože točí pořád nové a „originální“ filmy. Na druhou stranu je každá novinka jako sázka do loterie. A tahle sázka vůbec nevyšla. Už po půl hodině jsem měl pocit, že sleduji film party študáků, kteří se teprve učí, jak pracovat s kamerou. Všechny záběry jsou ploché, bez jakéhokoliv pokusu o cokoliv zajímavého. Josh Hartnett nejspíš chtěl vyzkoušet jinou polohu, ale zabiják mu fakt nesedí. Možná je to i tím, že nemá co hrát. A třeba Shyamalanova dcera je skvělá performerka, ale totální herecké poleno. Její pokusy o vyděšené výrazy se u mě setkávaly s výsměchem. Vůbec nejlepší výkon podává dcera Hartnera, která se chová naprosto přirozeně. Co filmu bohužel chybí nejvíc, je jakákoli špetka napětí. Naopak v poslední půl hodince začneme sledovat (nechtěnou) komedii, kdy Shyamalan vytahuje z klobouku své trumfy. A právě konec to u mě zachraňuje aspoň na dvě hvězdy, protože jsem se upřímně zasmál. Nakonec jsem se nemohl zbavit dojmu, že Shyamalan natočil film proto, aby představil talentovanou dcerušku širšímu obecenstvu. V tomhle případě ale nevím, jak moc se mu to podařilo, protože film v kinech doslova prošuměl.