dzira

Film má spoustu skvělých momentů. Pro mne možná nejzajímavější je jak režisér Svoboda (polistopadový předseda KSČM) mluví o svém filmu Jen o rodinných záležitostech (mimochodem asi nejlepší film vyobrazující politické procesy v 50. letech). Když se ho ptají jak je možné, že takový film mohl vzniknout za minulého režimu, říká něco v tom smyslu, že byl v té době taková šarže, že nebyl nikdo vyšší, kdo by ho mohl zakázat.... Asi by to musel zatrhnout sám Štrougal.... Ale byla perestrojka, tak se už ledacos neresilo...

Téma filmu je aktuální a je dobře, že se dostalo na plátna kin. Ale s formou, kterou autorka použila mám problém. Myslím, že ji nadřadila nad obsah či nad sdělení, které by mělo putovat k divákům. A to je špatně. Pohrávat si takto lehkovážně s vážným tématem ve snaze zviditelnit sama sebe je hloupé.... Chtěl jsem původně napsat ubohé, ale je možné, že režisérka jen neuměla správně předat to, co chtěla sdělit, tak jsem se nakonec rozhodl pro slovo hloupé. Za odvahu přinést téma na plátna kin uděluji druhou hvězdu.

Na přelomu 80. a 90. let vzniklo spoustu filmových skvostů, které zůstaly skoro nebo úplně zapomenuty. Toto je jeden z nich.

Já bych řekl, že je to skoro na 5 hvězd... Ale ty dialogy. Ty jsou prostě takové neskutečně divadelní... Asi tam zůstaly z té divadelní či rozhlasové hry, podle které to je, beze změny. Film by ale měl být bližší realitě a takto by reálné postavy nemluvily.... Ale i tak je to strhující drama. Pomáhá tomu ve velkém i Liškova hudba. Fascinující je ten fešácký doktorský byt, v domě s garážema. To se s tím naším 2+1 krcálkem, ve kterém jsme žili nedá srovnat... Pan doktor s novou škodou 110 R musel být asi i něčím víc než jen dobrým doktorem... K ženě se chová jako největší hajzl, takže i jinak to musela být pěkná komunistická svině - že by skrytý podtext? V 76. bylo těžké ukrýt do filmu nějakou tu metaforu, aby prošla...

Malé velké drama odehrávající se během jednoho dne začíná automobilovou nehodou v serpentinách nad mořem na cestě mezi Záhřebem a Splitem. Zdenko, který brzo ráno spěchá nevyspalý od své milenky vjede do protisměru a málem se srazí s protijedoucím autem vypravěče příběhu Vlatka (Rade Šerbedžija). K velkému Vlatkovu překvapení řidič protijedoucího vozu přežil pád z útesu a než je odvezen do nemocnice poprosí jej, aby navštívil jeho ženu i milenku. Pro Vlatka je to zajímavá příležitost, které se snaží využít... Pozvolna plynoucí příběh jednoho dne a noci je podmalován náladovou jazzovou hudbou jednoho z nejvytíženějších jugoslávských skladatelů filmové hudby té doby Alfiho Kabilja. Vedle Šerbedžiji ve filmu exceluje Ana Karić v roli Zdenkovi manželky Jeleny (kameraman Aleksandar Petković se přímo vyžíval v detailních záběrech na její mimiku). V epizodní roli starého teplouše zde můžeme vidět také Zvonimira Rogoze, kterého můžete znát ze spousty československých filmů.... Za mne velmi dobrý film....

Trochu Stalker, trochu Věc, trochu Propast, trochu Predátor, trochu Vetřelec, trochu Blízká setkání, trochu Zloději těl, trocha ze spousty dalších filmů. Dohromady překvapivě poutavý a originální novotvar....

Fenomenální snímek. Připravuju dramaturgii 27.Vsetínského filmového maratonu (tradičně zaměřeného na balkánskou kinematografii). V dubnu 2025 ve Vsetíně.... Věřm, že tam bude i tento film....

Papičovy Pouta lze jistě srovnávat s některými díly československé nové vlny. Stejně jako ony jsou k praktikám komunistické diktatury velmi kritické. Reálie tohoto filmu jsou ale úplně jiné. Prostě jugoslávské, nebo možná lépe balkánské...

Snažil jsem se, ale v půlce jsem to musel vypnout....

Rok 1997 v  chorvatské kinematografii je zajímavý především tím, že v něm měly premiéru dva ryze žánrové filmy. Rusko meso Lukase Noly a Puška za uspavlivanje Hrvoje Hribara. Od vzniku samostatného chorvatského státu v roce 1991 se v Chorvatsku natáčela takřka výhradně dramata reflektující buďto útlak Chorvatů v komunistické Jugoslávii, nebo přímo aktuální válečné události spojené s bojem Chorvatů za nezávislost. Ve většině případů se jednalo o snímky více či méně poplatné režimu nacionalisty Franji Tudjmana, takže zmíněné dva filmy se opravdu vymykají tehdejší tvorbě.  Jinak se ale nedá říct, že by byla Uspávací puška z nějakého jiného důvodu výjimečná (snad jen hereckým obsazením, to ale režisér nedokázal využít). Pro českého diváka (pokud jej vyloženě nezajímá historie chorvatského filmu) může být zajímavá asi hlavně tím, že jedna z hlavních hrdinek, zpěvačka Julie, je Češka a ve filmu občas mluví, nadává a zpívá česky. Určitou roli zde hraje také legendární český automobil Škoda 110 R. 90. léta lze jinak považovat za dobu temna v chorvatské kinematografii, kterou prosvětlují snad jen Brešanovy a Ogrestovy filmy. Je proto až neuvěřitelné, jak se chorvatská kinematografie po Tudjmanově smrti zvedla.