Poslední recenze (92)
Musíme milovat kočky (2011) (seriál)
Už jste viděli všechny díly tohoto dokumentu? Ano? Pak MUSÍTE mít opravdu rádi kočky! A nejspíš budete tak jako já překvapeni, kolik chodí po světě – jak to říct kulantně – praštěných lidí. Kočky jsou v tom mnohdy nevinně a myslím, že třeba bez mateřské školky pro koťata nebo oblečků od „kočičího Versaceho“ by se klidně obešly. Celá série tak vypovídá víc než o kočkách samotných o jejich majitelích. Škoda, že výsledný formát připomíná spíše pořádně ulítlou americkou reality show a pro mě je jen těžko stravitelný. Velmi rychlé střihy, neustálé otravné opakování toho, co uvidím v následujících minutách, i exaltovaný projev moderátora ve mně budí touhu přepnout třeba na dokument o rozmnožování kudlanek nábožných a slyšet klidný hlas Pavla Soukupa nebo Pavla Rímského.
O syslech a lidech (2012) (TV film)
Sysly mám ráda už od doby, kdy se jeden z nich pokoušel obelstít polní žínku Evelínku v dětské knize Františka Nepila. Veškeré mé znalosti o tomto roztomilém zvířátku ovšem pochází ze stejného zdroje, což si syslík nezaslouží. Pěkně udělaný dokument nabízí nejen informace o stavu syslů v českých luzích a hájích (nebo spíš kulturních stepích), ale i zajímavosti z jejich pro člověka dosud tajemných hlodavčích životů. Kromě detailních záběrů na sysly samotné oceňuji názorné mapky a komentáře odborníků i amatérských nadšenců. Povedený film o hopkajícím bohatství letištních ploch, golfových hřišť a sídlištních pustin.
Oživlá mumie (2005) (TV film)
Co má společného třináctimetrová mumie a Amón (s vizáží arabského svůdce) s padlými anděly, biblickou Rachel, židovským rabínem nebo americkou pouští? No, Indiana Jones Caspera Van Diena vám to během necelých devadesáti minut téhle podívané rád osvětlí. Já k dost podezřelé legendě, od níž se příběh odvíjí, přihazuji ještě další pojítka – mizerné efekty, sem tam nějakou tu dějovou nelogičnost a pár makových zrníček celkem vtipných hlášek a ne úplně marných nápadů (třeba v souboji s „malými“ mumiemi). Svým způsobem vlastně docela zábavné, i když se celý film dá asi opravdu nejlépe zhodnotit všeříkajícím výrazem „kravina“ (všech kravin, jak konstatovala máma a šla spát).
Poslední deníček (3)
Erle Stanley Gardner - Případ křičící ženy
"(...) Podívejte se na tu kočku na dvoře doktorova domu, pane Masone. S čímpak si to hraje?"
Mason zamířil dalekohled na kočku. "To je doktorova kočka?" otázal se.
"Ne, patří sousedům, co bydlí na západ od doktora Babba. Pan Grover Olney s manželkou. Moc je neznáme. Jsou dost uzavření. Alle nechci jim nic vyčítat, žijí si po svém způsobu.
"Ta kočka myslím drží zlatou rybku," řekl Mason.
"Vida, člověk nevychází z překvapení," řekla paní Dunkirková. "To je poprvé, co se kočce některou z těch zlatých rybek podařilo chytit, i když namouduši tam u bazénu vysedává v jednom kuse."
"Ta kočka tam číhá?"
"Ano, je to neúnavný lovec. Zlaté rybky ji fascinují. Číhá celé hodiny u té vyhloubené vodní nádrže. (...)"
XXXXXXXX
"Kdy jste vůbec začal pana XY podezírat?" zeptala se.
"První vodítko mi poskytla sousedova kočka, která držela v tlapkách mrtvou zlatou rybku. Bylo to poprvé, že se jí nějakou povedlo ulovit.
Vrtalo mi hlavou, proč se jí to podařilo zrovna tentokrát, a najednou jsem si uvědomil, že (...)"