Tulák Macoun

Námět, povalující se již několik let v pracovně filmového producenta Jana Reitera, patrně nikdy nepatřil k významným trhákům, o čemž nejspíše pochybovali i další zúčastnění. Jeho autor, profesor Otto Minařík, jej přihlásil do soutěže, vyhlášené Filmovým studiem již v roce 1935, a možná ani nepředpokládal, že jej nakonec odpovědné orgány vyhodnotí coby jedno z nejlepších literárních děl, vhodných k filmovému přepracování. Ovšem o čtyři roky později, již v období protektorátního temna, se situace změnila a prostřednictvím Ladislava Broma, upomínajícího si náhle na odložený scénář, se na filmovém plátně s neobyčejnou razancí a spontánností rozezněly první struny vlastenecké rezistence. Cenzura, zaskočena nečekaným a do jisté míry nic netušícím obsahem, ve svém zuřivém pátrání opomenula zachytit jak tóny Škroupovy hymny, důvěrně známé snad každému z přítomných diváků, tak nemnohé symboly národní hrdosti, symbolizované pouhým záběrem na českou krajinu. Korbelářova mimořádná herecká kreace, oceněná ještě téhož roku prestižní svatováclavskou cenou, poskytla výjimečný prostor k portretizování člověka, rvoucího se s nepřízni osudu se stejnou vytrvalostí, jako tehdy český národ s nacistickým ďáblem. Dnes se asi jen stěží dokáže divák překlenout přes poněkud pateticky znějící dialogy a statické záběry, svou historickou úlohu ale Macoun splnil takřka bezezbytku a svým způsobem zavdal příčinu k blízkému semknutí českého národa v nejtěžších chvílích jeho existence. (03.10.2008)

Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce. (11.12.2019)

Tuláka Macouna viděla moje bábinka v premiéře. Ještě 50 let po ní mi vyprávěla, jak silně na ni tento film zapůsobil a že ho musím v rámci filmů pro pamětníky určitě vidět. A já ho viděl a musel jsem uznat, že tento film vybočuje z řady v tom pozitivním slova smyslu. Nejen kvůli vynikajícímu Otomaru Korbelářovi, ale i kvůli mojí bábince musím dát 4*. (25.08.2010)

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

Ubohý Macoun. Trpěl jsem celým filmem spolu s ním. Leč, tenhle ubožák nebyl drcen ani tak kapitalistickou společností, spíše slabounkým, patetickým scénářem a příšernými dialogy, které musel deklarovat. A pan režisér svým (ne) režírováním to pěkně zazdil. Pozn. Žádné, sebehroznější období národa neospravedlňuje fakt, aby se o něm natáčeli špatné filmy. V rámci žánru za 2. (10.06.2018)