Režie:
Lars von TrierHudba:
Joachim HolbekHrají:
Udo Kier, Kirsten Olesen, Solbjørg Højfeldt, Baard Owe, Dick Kaysø, Mette Munk Plum, Henning JensenObsahy(1)
Televízny film z dielne najvýznamnejšieho súčasného dánskeho režiséra Larsa von Triera vychádza z poznámok a scenára legendy dánskeho nemého filmu Carla Theodora Dryera, ktorý snímku nestihol zrealizovať. Film je osobnou interpretáciou antického mýtu, vzdáva hold legende samotnej, dielu Dryera i ére nemého filmu. Trierovi sa s minimálnym scénografickým arzenálom podarilo pretlmočiť nadčasový odkaz mýtu o Médei a o jej tragickom osude. Režisér preniesol dej z antického Grécka do doby temna na severe, kde nehostinná príroda poskytuje nádherné a ťaživé obrazy vnútorných stavov hrdinov legendy. Von Trier si za film vyslúžil Prix Jean D Arcy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Zachmúrená Médea sa plaví na langskipe po špinavom a studenom Baltiku, Glauké si líha na posteľ vo vikingskom dlhom dome a čas sa vlečie... Starý grécky mýtus vytrhnutý zo svojho prirodzeného prostredia ma teda z nudy nevytrhol, naopak privodil takmer endogénnu depresiu. Neviem, či farby tohto filmu boli schválne patinované alebo sa do nich bez servítky zahryzol zub času, ale k sledovaniu chýba už len položiť na vrchol televízora alebo počítača háčkovanú bielu dečku. ()
Hodně neobvyklá TV inscenace starořecké klasiky rozložena do sugestivních obrazů se vymyká snad všemu, co jsem z tvorby Larse von Triera viděl. Za sebe bych se však nebál přiřadit Médeu k tomu nejlepšímu, co kdy tento kontroverzní dánský režisér natočil. Přestože již zde se začíná plně projevovat von Trierova záliba v ženských hrdinkách zahnaných do absurdně krutých a vyhrocených situací a v závěrečné myšlence zahání do naprostého temna i celé lidstvo, bylo fascinujícím zážitkem sledovat antickou tragedii v ojedinělém zpracování. Zdánlivý minimalismus ve výpravě, který pomáhá zasadit děj do neurčitého prostředí i doby, se kloubí se záběry na celé moře, poušť, pole, odkvětlou louku, cválajícího koně, kráčející poutníky s koněmi... a já byl do toho nelíbivě, přesto poeticky ztvárněného prostředí temných a nekonečných prostorů a působivých symbolů rázem pohlcen a napjatě sledoval staletou tragedii krutosti. Po dlouhé době jsem měl příležitost potvrdit si, jak nadčasová síla z dávných antických děl dýchá nebo dýchat může, pokud režisér dodá takové předloze originální formu, učiní starý příběh poutavým, ale zároveň zachová s ohledem na původ jistou tajemnost, vypjatost i stylizovanost a neznehodnotí původní dílo přehnanou modernizací. Přístup von Triera k Médee je odlišný, než přístup Jancsóa k Elektře, ale v obou případech se za mě neotřelé zpracování povedlo (tedy u Jancsóa: až na ten závěr)... [80%] ()
Su 2 Medey : jeden film je z roku 1969 od Pasoliniho a druha je od Von Triera. Anticky Mytus o Medee je zaobaleny tentokrat v stredovekom prevedeni. Ako ja nejsem filmovy ynteleguan a nijako nezapieram, ze som film zase nepochopil. Mne k spokojnosti staci, ze som sa usadil, pustil si tento fascinujuci filmarsky zazitok a nechal som sa proste unasat. Jo, ako nechcem pochopit kazdu jednu scenu ani sa nemienim xmrti ufilozofovat nad kazdou jednou vetou, ktoru tu prednesie kadejaky mental. Mne proste staci vyborna rezia, volne plynuci dej s fascinujucimi obrazmi. Jo a rovnako ako u Tarkovskeho Stalkera som od tohoto filmu nemohol odlepit oci : 85 % ()
Antické drama přenesené do kulis raného středověku. Místo vzdušných svatyní chladné hrady, místo tóg hadry a brnění... Přesto Lars von Trier dokázal, že tenhle příběh zoufalé a zrazené ženy je naprosto univerzální a pokud ho režisér dokáže pojmout vizuálně zajímavě (což Trier dokáže), neztrácí nic ze své působivosti. Naopak, do nemilosrdné severské krajiny zapadá naprosto přesně. Scéna obětování dětí je natočená tak drsně a otevřeně, jak to jen Lars von Trier umí. Filmové drama v plné síle... ()
Stejně jako u Tarrovy adaptace Macbetha, která vznikla za stejně nízkorozpočtových podmínek, moc nechápu, proč takové zajímavé experimentování nemohli předvést v něčem svém, ale v nějaké adaptaci klasiky. Trierova Médea mě sice oslovila vizuálně víc, ale stejně nemůžu říct, že by mě úplně pohltila a částečně je to způsobené i právě tím. Ale jinak ano, musím uznat, že to mělo něco do sebe, že to experimentování tady mělo hlubší smysl a propracovanost v nejedné scéně, že ta stopáž je naprosto ideální a že je tu spousta scén skvěle natočených. Aby taky ne, když to Trier natočil v době, kdy mu ještě nehráblo z rozklepané kamery... Každopádně jsem si tu hlavně potvrdil, že Trierovo období od Médeii do Prolomit vlny bylo opravdu to nejlepší. To předtím bylo takové hledání vlastního stylu a vše poté je pokažené rozklepanou kamerou, přehnanou hrou na umění a náměty, které víc jak jednoduchou myšlenku ze sebe za celou svoji stopáž nevyplodí (čest aspoň částečným výjimkám). Slabé 4* ()
Galerie (1)
Photo © Danmarks Radio (DR)
Reklama