Pražské blues

Zajímavý režijní debut absolventa FAMU řeckého původu, Georgise Skalenakise, který do své prvotiny částečně promítá semi-autobiografické vzpomínání na své životní zkušenosti ze studentských let. Na tyto vzpomínky nahlíží prostřednictvím optiky zaměřenou na subkulturu vysokoškolských imigrantů v Praze, a to skrze perspektivu Omara (Sissoko Woandioun), studenta medicíny pocházejícího z Angoly, který účinkuje v bluesové kapele kde hraje na basu, a který se seznámí s dívkou také pocházející z Afriky. Díky těmto proprietám získává Pražské blues specifický internacionální rozměr, což z něj dělá dost netradiční, ale přesto kulturně pestrý ekvivalent českých novovlnných filmů. Výrazným elementem je zde i jazzový hudební doprovod (typicky černošský hudební žánr), který onomu vzpomínání dodává specifickou hořkou pachuť. Zároveň pobaví i camea hvězd tehdejší české jazzové scény, jako například Karel Vlach, Vladimír Dvořák, nebo Kateřina Trávnická. (02.02.2023)

Už během prvních deseti minut jsem se kousal do palce u nohy. Netuším komu zase bylo třeba lézt do zadku, aby podobný paskvil vznikl. Zpočátku něco jako němý film, pak hnusná džezová hudba kterou nesnáším, a do toho spřátelení cizinci. Hnus na hnus. Chvilkami jsem si myslel že sleduji dokument. Dialogy nemá smysl opisovat, někdy skutečně švihlé, jak u zamilovaných no. Prostě film na nic a k ničemu. (21.06.2018)

Velice nezáživný politický film o afrických studentech v Praze. Hlášky: „Vy jste z vesnice?“ „Všichni jsme teď v lesích.“ – takže partyzáni. Zednářská symbolika: 21:33 – Omar – podání ruky. Do evropského filmu se nedostane jen tak nějaký Afričan.; 30:17 – zeměkoule; 46:36 – obří globus přes celou obrazovku; 46:56 – další detailní záběr na globus. Student globus pro lepší efekt pohladí. 47:12 – dva globusy v záběru; 48:11 – postupně se šikulům do záběru vejde sedm globusů najednou! Další postřehy: 6:41 protisněhové zábrany i v Praze; 7:21 – černoch v tunelu; VIP mejdany. (12.03.2023)

Zpočátku to vypadalo jako původnější variace na Numiru Kašatumbu from Bujumbura (ten ale na rozdíl od Omara, přestože neherec, zahrál svoji roli skvěle), bohužel se z toho ale vyvrbila jen hloupá komárská agitka natočená debutujícím zahraničním režisérem (místní to asi nechtěli vzít) před tím než sem začali ty Mirečky navážet, tak aby je měli lidi rádi, stejně jako všichni milovali Omara. Podobnost s dnešními agitkomáry je čistě náhodná. (24.07.2024)

Film mne neoslovil. Začalo to už zimními záběry starého Ruzyňského letiště, i když jako dokument byly velmi dobré,, připomněly mi školní zájezdy z oněch let. Lyrický příběh dvou černošských studentů v prostředí zimomřivé Prahy - Sissoko byla skutečně půvabná dívka - byl provázen klasickým džezem, tak oblíbený v těch letech a tak neoblíbeným mnou samým po celý život... Na druhou stranu mě zaujala role Jarmily Veselé, kterou si Gustav Brom skutečně vychovával jako džezovou zpěvačku, ale pak byla známá spíše svými popovými písničkami. Jako herečka ovšem nic moc. Spousta známých tváří tam měla doslova štěky... Dvě hvězdičky. (15.11.2017)